Hrdost pro smích a pro kriminál!

Jsi rasista! Jsi fašista! Všichni byste měli pykat a odsedět si to! I tohle se dá slyšet v debatách, kde se člověk jenom náznakem zmíní o národní hrdosti. Je pravdou, že mně osobně se to ještě nestalo. Je vnímání hrdosti národa na škodu, nebo dokonce nebezpečné? Opravdu jsou Čechy Čechů?

Sakra vždyť hrdost na národ, vlastenectví a pýcha na zemi, kde žiju, nemůže být nic špatného! Nesnáším ty samozvané mírotvorce, jak vykřikují o toleranci ke všemu možnému, ale sami si nepřipouští žádný jiný názor a o vlasti, kde se narodili a kde žijí, hovoří jako o odpadu, který je pln nenávisti, pokrytectví, rasismu a nesnášení.
Český národ se historicky umí velmi dobře semknout. Proč je to poslední dvě desetiletí taková bída? Stali jsme se konzumní společností, která uznává jen mamon? Která si lebedí u televize jež svými rozměry předčí dětskou postýlku a nenasytně hltá vše co dávají na komerčních televizích?

NE!

Rozhodně si myslím, že ne. I když se mezi námi tací jistě najdou, stejně jako kdekoliv jinde na světě. Národní hrdost není přežitek, ani protizákonné myšlení. Národní hrdost by v sobě měl mít každý, kdo zde žije a chce něco budovat. Všichni mírotvorci nadávají na skupinky pochodující s hesly a brojící proti nespravedlnosti systému. Uvědomili si však, že i oni za to mohou? Ať už jsou myšlenkové pochody těchto vykřikujících davů jakékoliv, tak jedno si oni uvědomili! Hrdost na naší republiku. Tu hrdost, kterou postrádá mnoho z nás a paradoxně ji má cizinec, který zde může žít a pracovat. Ten je hrdý na naši vlast. Protože mu to umožnila! Kde jsme tedy my?

Už skoro deset let čekám, kdy národ vezme svoji hrdost a ukáže představitelům moci, že takto opravdu ne! Pokud se s někým začnu bavit o hrdosti a vlastenectví, vidím málo chápajících tváří.
Pro lidi je to dnes snad nějaká urážka? Být HRDÝ na svou vlast?
Je pravdou, že nějak poslední dobou není na co být hrdý. Vyjma sportu. Tam se vždycky semkneme a politici si na tom ohřejí polívčičku. Ble!
Ale pokud nemohu být hrdý na svou vlast, tak asi nemohu být hrdý ani na sebe. Jsem její součástí. Tvořím její dějiny…

Uvědomíme si konečně, že pro to aby se nám lépe a klidněji žilo je potřeba k tomu něco udělat? Vzít ty zbytky a trosky hrdosti do dlaní, do rukou, do myšlenek a říci si DOST! Protože, když nebudeme hrdí na svou vlast a její představitele, upadne náš národ v běhu dějin do zapomnění. Všichni schopní lidé pojďte! Pojďte se podílet na tvoření dějin a majetku národa českého!

Nebudou-li totiž chtít schopní lidé, tak nám potom budou vládnout TI NEJNESCHOPNĚJŠÍ Z NÁS!