"A tati, kdy už uklidíme stromeček?"

Toť otázka. Podle tradice svátků už by měl být dávno uklizený. Respektive ozdoby uklizeny, stromeček vyhozen, nebo zpracován. Máme každý rok opravdový stromek. Na umělý si myslím je ještě dost času. Každý rok řešíme kdy se se stromečkem rozloučit.

Tento rok je však výjimečný. Tyto vánoce totiž stromeček poprvé zdobil náš malý šikula. Už jej nedonesl Ježíšek. Ježíšek poslal dopis, že už je synáček velký a prosí jej o pomoc se stromečkem.
Dva důležité úkoly. Vybrat a koupit ten správný byl první úkol. Ozdobit jej v předvečer Štědrého dne úkol druhý.
A asi i proto jsem v jeho hlase zaslechl jisté obavy…Kdy chceme uklidit jeho dílo? Jeho pýchu…
Vezmu-li, že i bez synkova přičinění se u nás stromečky uklízejí dlouho, předlouho po šestém lednu (zajímalo by mne, jak je to u vás), tak asi i tento rok nebude jiný. Bude však jiný v tom, že byl první, kdy vánoční svátky byly kouzelnější i díky přičinění nové generace.
Každý rok v čase předvánočním teď však budu trnout obavami. Obavami z toho, že Ježíšek je vlastně lež. Nenosí dárky. Neexistuje. Jako děti jsme se s tím asi srovnali v pohodě…když jsme se to nějak dozvěděli. Už si to nepamatuji. Bohužel. Ale jak se s tím srovná zrovna to moje dítě?
Co takhle říci, že všichni jsme součástí Ježíška a proto nosíme dárky jeden druhému? Bude to opravdu oříšek. Jak jste to vyřešili s dětmi vy? A jak se tváříte na milosrdnou lež? Lež, která je děsivější právě proto, že je vehementně prosazována zrovna o vánočních svátcích. Ve dnech, kdy si jsme všichni o trochu blíž. Všichni více sdílní a všichni spojeni jednou lží.

Nevědomost je sladká…