Chybí tu lidský formát, kapacita, povzdychneme si často při sledování televize nebo sociálních sítí. Český národ dnes reprezentují zejména Švejkové, poslušní sluhové a přemoudřelí kavárenští povaleči. Kam se poděla elita národa?
Výrazný odliv autorit a rozvrat naší společnosti způsobilo několik událostí v českých dějinách: Bitva na Bílé hoře, druhá světová válka a komunistický režim. Po Bitvě na Bílé hoře ztratily Země koruny české svou skutečně původní elitu, a tím i duševní potenciál. Tu, kterou uznával poddaný lid, tu, která se o svůj lid spravedlivě starala. Část této elity skončila na popravišti, část emigrovala a ti, kteří zůstali, byli přinuceni ohnout hřbet.
Postupně jsme se tak stali z národa kdysi hrdého a jednotného Švejky – posměváčky, kteří neuznávají žádnou autoritu a žádná pravidla, a poslušnými sluhy novodobých pánů, kteří jsou s vidinou pochvaly schopni iniciativně splnit jakýkoliv úkol. Obě skupiny si navzájem závidějí a při každé vhodné příležitosti se snaží nachytat. Prokrastinující část Švejků se pak promítá do specifické skupiny kavárenských povalečů, kteří se živí nejčastěji jako kritici a dokáží moudře hovořit úplně o všem.
Pobělohorský syndrom se dále upevnil v období druhé světové války, kdy byla elita potírána protektorátními úředníky, a rozvrácený český národ plnil buď roli poslušných lokajů nebo kverulantů. A později za éry komunismu: autority prchaly do zahraničí, kde se mohly realizovat, a v české společnosti dosahovali vrcholného uplatnění fízlové a udavači.
Letos v listopadu jsme si připomněli 400. výročí Bitvy na Bílé hoře, jejíž následky vnímáme dodnes. Ať už jde o pokřivenou českou povahu, kdy jeden soused závidí druhému, nebo odklon autorit do zahraničí za lepším ohodnocením svých schopností a vědomostí. Společenský rozvrat často podporují naši politici, kteří mezi „sluhy“ a „Švejky“ staví nové bariéry.
Letos v listopadu jsme si také připomněli 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského. Jeho odkaz nám naopak může pomoci nevalnou úroveň české společnosti zlepšit a vychovat novou elitu národa.
Podle Komenského mají být cílem výchovy a vzdělání tři věci – vzděláním ve vědách, umění a řemeslech se naučit poznat sám sebe a okolní svět, mravní výchovou dospět k sebekázni a výchovou náboženskou se povznést k Bohu. Pokud navrátíme školství jeho funkci, bude zde nesrovnatelně více mladých lidí s předpoklady stát se autoritou. Lidí s vysokou morální úrovní a vůlí prosadit se v životě poctivě.
Abychom si v naší zemi takové autority udrželi, musíme si vážit jejich práce a odpovídajícím způsobem je také zaplatit. Určitě to budou smysluplněji vynaložené finance než na činnost různých integračních neziskových organizací, které jsou v podstatě součástí našeho politického systému a jejichž činnost platíme ze svých daní. A to i přesto, že ve valné většině usilují o destabilizaci společenských poměrů.
Pokud si elity vychováme a v naší zemi je také udržíme, pomůžeme tím celé společnosti. Švejkové připustí, že by skutečnou autoritu měli respektovat. Sluhům dojde, že už nemusejí sloužit nějakým pánům a přitom se stále mít na pozoru před míněním ostatních. A kavárníci – neustálí kritici všeho – budou moci při sledování politických diskusí napřímo a nahlas říct: „To je panečku formát, to je kapacita!“
