Bílé dobro a černé zlo. Přežijí symboly adventu další roky?

Už za pár dní budou chodit Mikuláš, čert a anděl. Postavy jako symboly dobra, zla a šance na nápravu tak, jak je známe od dětství. Má taková tradice při dnešním tlaku na politickou korektnost vůbec budoucnost?

Hodný bílý Mikuláš, zlý černý čert a zlatý anděl, který je ve své podstatě prostředníkem mezi lidmi a Bohem. Mikuláš odmění poslušné děti dobrotami, čert pohrozí těm zlobivým odnesením do pekla a anděl jako symbol druhé šance je všechny namotivuje do budoucna.

S přiřazením konkrétních barev a symbolů se v naší kultuře setkáváme od nepaměti. Zejména v posledních několika letech se ale zároveň dozvídáme, jak mohou být podobné asociace společensky škodlivé. Pokud máme bílou barvu spojenou s dobrem a černou se zlem, může se to promítnout do našeho myšlení v podobě předsudků. Osoby s bílou barvou pleti pak budeme automaticky spojovat s pozitivními vlastnostmi, osoby s černou barvou pleti naopak s negativními. Alespoň podle propagátorů politické korektnosti.

Politická korektnost už zasáhla řadu oblastí. Když pomineme kinematografii (společnost HBO například dočasně stáhla film Jih proti Severu z roku 1939, který je podle kritiků rasistický), literaturu (ve Francii může legendární detektivka Agathy Christie Deset malých černoušků vycházet pouze pod novým názvem Bylo jich 10) nebo například potravinářský průmysl (v Německu se kvůli rasistickému podtextu přestala prodávat Cikánská omáčka firmy Knorr), tak se dotýká i exaktních věd. Zpravodajský server idnes.cz před časem informoval o tom, že profesorka jedné americké univerzity označila za rasistickou matematiku. Důvodů pro své tvrzení přitom uvedla hned několik: algebra a geometrie ve společnosti protlačují a upevňují výhody bílých, ten, kdo je dobrý v matematice, je považován za bělocha, Pythagorova věta, číslo pí a další matematické formule dokazují, že matematika byla vymyšlena Řeky a Evropany – ne černochy, Hispánci nebo Indy. Proto oceňování znalosti matematiky udržují rasismus a diskriminaci etnických menšin. 

Představme si, že tu hodný bílý Mikuláš, zlý černý čert a zlatý „prostředníček“ anděl budou navzdory politicky korektnímu trendu i za několik let. Pokud přežijí, znamená to, že jsme nepřipustili absurdní změny v našem jazyce nebo nesmyslné ohýbání tradic. Pokud přežijí, znamená to, že jsme odolali tlaku na převýchovu společnosti prostřednictvím cílené jazykové strategie. Pokud přežijí, znamená to, že politická korektnost nemusí být definována nařízeními, pokud v sobě sami máme zakořeněné vysoké morální hodnoty. Nedovolíme si pak „člověka s alternativní barvou pleti“ nazvat negrem. A nebudeme ani předjímat, že krádež v obchodě spáchal právě on. 

Až Mikuláš, čert a anděl znovu pátého prosince zazvoní u dveří s dotazem: „Ták, dětičky... Jak jste se nám za ten rok vybarvily?“ A my svou odpověď nebudeme muset hledat ve slovníku politické korektnosti, znamená to, že jsme ubránili naši svobodu.