Od útlého dětství jsem zvyklá diktovat oblečení nejen sobě, ale i svému okolí. Svůj šatník mám pevně v rukou od předškolního věku a vždycky jsem věděla, co právě letí a v čem nejít ani k popelnicím. A to mi zůstalo do teď a vůbec nevidím problém ve své konfekční velikosti, která se ani zdaleka neblíží "ideální" 36.
Spousta žen v mém okolí, a že to okolí je skutečně rozsáhlé, překračující hranice několika států, si neustále stěžuje, že si nemůže dovolit to, ani to, jindy zase tohle a každá nová sezóna s novým módním diktátem jim nahání hrůzu. Neustále řeší svou váhu a velikost oblečení, navzájem se porovnávaní a ty, co nevyjdou z boje jako nejhubenější, trpí pocity méněcennosti a ošklivosti. Pak chodí za mnou a stěžují si. Tak nevím, proč právě za mnou, já jsem po celý svůj dospělácký život zvyklá patřit mezi ty prostorově náročnější a během sedmi let v zákulisí módních přehlídek na obou stranách Atlantiku jsem bezpečně byla tou nejsilnější v místnosti. A přesto všechno chodí kámošky právě za mnou? Proč? Já si totiž porovnávání a vzdychání nad cedulkami s velikostí nikdy moc nepotrpěla. "Jak vůbec můžeš pracovat mezi modelkami?" "Necítíš se mezi tolik hubenýma blbě?" "Vysvětli mi, jak to vůbec zvládáš." Tak otázky tohoto typu znám jako své boty, jsou nedílnou součástí mého každodenního života od té doby, co jsem rozjela svou kariéru v nablýskaném světě oblečení, módních doplňků, kde se vše a všichni zaměřují na vzhled. A to jsem do módní průmyslu vlétla rovnýma nohama a oblečená do kalhot velikosti 54. Ne, to není překlep! Opravdu jsem pracně sháněla oděvy těchto rozměrů. A i přes tento fakt jsem se necítila méněcenná a dokonce za mnou začaly chodit právě ty hubené dívky a chtěly znát můj recept na dobrou náladu a ochranu proti sebevědomí snižujících myšlenek. Je to jednoduché - všechno začíná a končí v hlavě a to i pocit sama ze sebe. Naučila jsem se brát se takovou, jaká jsem a nebojovat sama se sebou a šetřit síly na důležitější a smysluplnější životní zápasy. Jednoho krásného dne jsem se probudila a tento životní styl jsem přijala kompletně za svůj a vše se rázem změnilo. Zpátky jsem se vrátila k barvám, radosti z nakupování a hýčkání se. Kdo vůbec přišel s tím, že všechny ženy musí nosit velikost 36-38 a ty ostatní jsou na odpis?! Podívejte se na Marylin Monroe. Pokud by se snažila o kariéru v dnešní době, musela by se se svými smyslnými křivkami rozloučit a držet permanentní dietu a cvičit do zblbnutí. A přitom právě ona patří mezi největší krásky historie lidstva a za 50 let se žádná jiná žena k tomuto ideálu ani trochu nepřiblížila. Obraz současného ideálu ženství diktují časopisy plné modelek bez boků, kulatého zadečku, o prsou ani nemluvě. Když se na scéně objeví kráska se smyslnými křivkami, média ji okamžitě označují na boubelku, baculku, v horším případě za tlusťošku. A je jen otázkou času, kdy to dotyčná vzdá a razantně zhubne, i když ve skutečně nadváhou, natož obezitou, netrpí. Takže jak z toho ven? Já jsem zjistila, že nejlepší, co pro své tělo můžete udělat je to, že se začnete mít ráda. Bez ohledu na kila, celulitidu (mají ji všechny ženy, skutečně všechny, hubené modelky nevyjímaje), jizvy a tzv. "nedokonalosti" postavy. Námitky, že to nejde, neberu. Já toto začala praktikovat a rázem jsem se začala o své tělo více starat. Své tělo mám od té doby ráda a dávám mu to, co mu prospívá. Výsledkem se stal úbytek na váze 35 kilo, čistá, pevná pokožka, lesklé vlasy a možnost užívat si většinu módních trendů. Teď nosím velikost 42/44 a rozhodně netrpím mindráky. Nejsem stavěná na velikost 36 a tak odmítám své tělo znásilňovat a nutit ho do něčeho, co mu není vlastní. Můžete namítat, že váha začínající číslicí 8 není normální a že musím být nemocná, tělo samý tuk. Omyl, přátelé. Podle poslední testů, mám téměř ideální poměr svalů a tuků (ok, k dokonalosti mi chybí 5 kilo, maličkost). Mé tělo se skládá z velkého množství svalů, podkožního tuku mám přesně lékaři doporučovaný poměr. O zmizení veškerých nemocí a neduhů nemluvě. Nikdy nebudu vážit 50 kilo, ani to nejde, když aktivní svalové hmoty mám 61 kilo. Jsem opravdu pyšná na své tělo, mám ho ráda a s velkou chutí ho rozmazluju. A vůbec nezávidím svým hubeným kamarádkám, jsem na to totiž o moc lépe než ony - já se totiž mám ráda a záměrně se neshazuji před ostatními ani sama před sebou. S tímto přístupem si také vychutnávám módu a trendy. Tak třeba momentálně populární krajky, miluju je, ráda se do nich halím a cítím se v nich sexy. Na jarní přehlídce podzimní kolekce Burberry Prorsum jsem si na první pohled zamilovala modrou krajkovou košili a když jsem jí objevila v obchodech, láska na první pohled se jen potvrdila. Dneska jsem ji jednu takovou pořídila. Ne zrovna u Burberry, ale ta z H&M vypadá taky skvěle. A vůbec mi nerve žíly, že mi nejsou skrz krajku vidět žebra. A co vy? Míváte mindráky při pohledu na módní přehlídky a do výloh obchodů? Holky, kašlete na to, mějte se rády. Jen si představte tu hrůzu, kdybychom všechny vypadaly stejně! Oslavte svou individualitu sobě vlastním stylem a nestyďte se za svou ženskost.
