Během dnešního nákupu v děčínském hypermarketu Tesco jsem doslova zůstala stát v šoku. U pultu s rybami a mořskými plody se přímo na ledu hýbal ještě napůl živý humr. Před zraky dalších rozpačitých zákazníků nechala obsluha zvíře trápit v naprosto nevhodných podmínkách, o vodě v tekutém skupenství – přirozeném prostředí těchto živočichů ani památky. Na dotaz zda, je vystavený humr na ledu skutečně živý a proč není vodě, mi prodavačka dost neochotně odpověděla pouze to, že tento kus stojí necelých 400 korun a zda si ho chci koupit.
Hranice života pro humra je do teploty vody 5°C a maso těch leklých může být značně nebezpečné. Humří maso se totiž velmi rychle kazí a vyvíjí prudký jed. Tady tedy nastávají dvě otázky, proč personál nechává vodního živočicha nejen bez vody – tudíž zralého akorát na leknutí a proč ho nechává leknout v takových podmínkách. Tudíž prakticky porušuje hned dvě zásady – nezávadnost prodávaných potravin a nehumánní zacházení se zvířaty a jejich týrání. Zákon č. 166 z roku 1999 o veterinární péči a požadavcích na živočišné produkty sice hovoří o ledovaných rybách a korýších a jejich uchovávání při teplotě tajícího ledu, ovšem vezmeme-li v potaz minimální teplotu, ve které je humr schopen ještě přežít, tak se takovýto způsob skladování a vystavování pomalu umírajícího zvířete nejeví jako správný. Takového zacházejí se zvířaty mi rozhodně nepřijde normální ani morální. Pravdou je, že se korýši dokáží naučit přijímat vzdušný kyslík a okamžitým vhozením do vody by se paradoxně utopili, a to i vzhledem k faktu, že jsou silně podchlazení. Nicméně nechávat živé, pohybující se zvíře pomalu hynout na pultu plného ledu je kruté a nelidské. Vedoucí směny jsem se zeptala, zda přijde vedení prodejny takový postup normální. Ta mi odpověděla, že ano, že pan ředitel to schválil. Na otázku, zda to společnosti Tesco přijde vhodné nechávat živého tvora hynout před zraky zákazníků, již nedokázala odpovědět. A to, že humr nejeví známky života, jsem se dozvěděla, že je takto zvyklý žít a že pouze spí. To jsem pro změnu já ztratila řeč. Cestou domů mě napadlo, kam to všechno může zajít. Co takhle rovnou vystavit živého králíčka? Nebo postavit na pult řeznictví celou krávu? Zákazník tak bude vědět, že dostává čerstvé maso. Vždyť přece v zimě padá sníh a krávy i králíci jsou venku i během mrazivých teplot! Zůstávám naprosto šokovaná přístupem k živým tvorům, o přístupu personálu nemluvě. Musím podotknout, že nejsem vegetariánka, maso jím, kožené boty nosím také, ale rozhodně mi není lhostejný způsob života a usmrcení zvířat. Jsme přece lidé a tak bychom se měli chovat humánně.
