Před pár lety jsem zjistila, že jsem závislá a to pořádně. Jakmile vidím svou drogu, a to ať na ulici či jen obrázku, rozbuší se mi srdce, cítím, jak mi stoupá tlak, a jen těžko se soustředím na cokoliv jiného. Je to prostě silnější než já. A vůbec mi nevadí, kolik mám v peněžence a na kontě, prostě si nemůžu pomoc a musím ukojit svou touhu ...
Botoholismus … jak ho léčit? A vůbec, chci vůbec botodetox? Před pár lety jsem zjistila, že jsem závislá a to pořádně. Jakmile vidím svou drogu, a to ať na ulici či jen obrázku, rozbuší se mi srdce, cítím, jak mi stoupá tlak, a jen těžko se soustředím na cokoliv jiného. Je to prostě silnější než já. A vůbec mi nevadí, kolik mám v peněžence a na kontě, prostě si nemůžu pomoc a musím ukojit svou touhu … Pamatuju si, jak jsem kdysi viděla televizní reportáž o Báře Basikové, ve kterém se přiznala ke své vášni pro boty. Ukázala svůj botník, opravdu plný lodiček, kozaček, bačkůrek, balerínek, žabek … Nechápala jsem, k čemu jedna ženská potřebuje tolik bot. Stačí je vůbec unosit? Sice chodí na spoustu společenských akcí a vypadalo by to opravdu blbě, kdy se ukazovala v jedněch okopaných lodičkách pořád dokola, ale přece jen, kde je hranice, kdy už moc je moc? Tyto otázky se mi znovu vybalily při pohledu na můj současný botník. Stal se ze mně totiž botoholic a to hned vážný případ. Jak jsem k tomu dospěla? Při otázce, kolik mám bot a já zjistila, že více jak 100 párů, tázající tají dech a vrhají po sobě dost divné výrazy. „A kolik jich máš ty?“ - tak tuhle otázku si už odpouštím dávat, protože i ti, kdo se považují za milovníky obuvi, nevlastní více jak 40-50 modelů. Já si prostě nemůžu pomoct, když jsem si nemohla dovolit nosit módní, super vypadající oblečení (v mé tehdejší velikosti se kromě pytlů nic nevyrábělo), byly to právě boty, které ukájely mé choutky a potřebu po módních trendech. Velmi těžká doba … od rána do večera jsem byla obklopená nádhernými látkami, přepychovými šaty, luxusními kostýmy, a mohla jsem se na tu všechnu nádheru jen dívat – s lehkou závistí v oku. A tak jsem se upnula k botám, jejich nošení se totiž neomezuje na váhovou kategorii, do které patříte a v tom je jejich výhoda, a pro mnohé i zkáza. No, zkáza, nevím, jsem sice totálně závislá, jak si nepořídím nový pár alespoň jednou za 2 týdny, jsem celá nervózní a rychle běžím do nejbližšího obchodu a bezhlavě zkouším, kupuju a užívám si ten krásný pocit nový bot na noze. Ale já to prostě miluju, nevidím v tom nic špatného. Ani to, že potřebuju značnou plochu bytu, abych všechny své "děti" měla kam uložit. Ani neřeším, jestli se v nich dá chodit nebo ne. Po úspěšné dietě jsem se „navezla“ do velmi vysokých podpatků, už totiž nehrozí riziko, že by se pod tíhou mého těla zlomily. Dotáhla jsem to na úctyhodných 16 cm. Ano, čtete dobře, chodím v 16ti-centimetrových podpatcích (chcete-li vědět, kde sehnat krásné botky s takto extrémními jehlami, vřele doporučuji obchody Kurt Geiger v Londýně) a moc si to užívám. A to i s pohledy kolemjdoucích, když jejich zraky sklouznou po celé délce mých nohou až k botám. To mě opravdu baví, jak si hned začnou mezi sebou šeptat, ukazovat, někteří dokonce obdivně hvízdat. Boty miluju a to nejen díky jim samotným, ale také efektu, jaký vyvolávají. Své nejvyšší lodičky jsem si pořídila v den, kdy se do mě zamiloval můj současný partner (boty s radostí používáme a to nejen na společných vycházkách … mmm). Na přehlídku Dior Haute Couture letos v lednu jsem se dostala bez pozvánky díky botám – koženým kozačkám sahající do půlky stehen, ve stejných se na téže prestižní akci objevila moje oblíbenkyně burlesque tanečnice Dita Von Teese. Po luxusních londýnských klubech chodím v ultra vysokých podpatcích a díky nim mám dveře otevřené, i v případech, kdy je klub plný k prasknutí. Pro holku s dlouhýma nohama a obdivně „nenositelnými“ lodičkami se místo vždycky najde. Dokonce si pamatuju boty, ve kterým jsem maturovala (a nebylo to vloni, dokonce v tomto tisíciletí, ale v tom minulém) – černo-bílé gangsterky Chanel. Já boty miluju, utrácím za ně spoustu peněz a nikdy nemám dost. Dneska jsem psala článek o módních trendech v obouvání a věřte mi, že to byla muka. Tolik úchvatných modelů, jeden hezčí než druhý a já po nich toužím, po všech. Naolejovaný semiš, jemnoučká kůže hroznýše, kožešinové lemování z kojota, hebký beránek místo podšívky, luxusní umělá kožešina na sněhulích ... Nejsem věrná jednomu stylu, ráda je střídám, značky, styly, barvy ... Jsem promiskuitní botoholička a jsem na to pyšná ;-)
