Volíme, staráme se, ale nikdo nás neposlouchá!

Důvodem k sepsání toho článku jsou slova Jiřího Paroubka ze dne 22.5.2009, kdy reagoval na hlasitý nesouhlas dospělých studentů s jeho programem, větami: "Vám bych radil, abyste šli třeba do cukrárny, tam je vaše místo. Nebo tady máme nějaké cucy na klacku, tak jim je dejte, ať je klid,“ Tímto ačkoliv se snažil pan Paroubek ponížit mladé lidi nesouhlasící s jeho pragmatickou politikou se mu podařilo ponížit spíše sama sebe v očích mladé generace.

Nebudu se již zabývat tímto činem pana Paroubka, spíše se chci celkově zaměřit na pohled společnosti na mladou generaci, co se týče politiky. Nejdříve bychom si měli specifikovat, co jsou to mladí lidé, o kterých budu mluvit. Jsou to právoplatní občané České republiky ve věku 18-26 let (dle platnosti ISIC karty a slev pro studenty). Tito občané s nabytím plnoletosti dostali i aktivní a v několika případech i pasivní volební právo. Jak však na tyto mladé lidi nahlíží starší generace?

Nemohu říct, že každý starší si myslí, že mladí jsou hloupí, nemají žádné zkušenosti a  o politice ví "houby", takový názor, ale převládá. Hloupí nejsme výlevy co mohou lidé vidět na zdech, sprosté nadávání na veřejnosti a podobné věci, na které v této souvislosti rádo odkazuje jsou aktem pouze části mladé generace a většina se od nich naprosto distancuje. Navíc jiné typy chování nad kterými se společnost pozastavuje se projevují i u nejstarší generace důchodců, takže nikdo není bez viny a nemá právo první házet kamenem.

Naše zkušenosti jsou pro nás limitující, ale kde je máme získat, pokud nedostaneme příležitost si je nalézt, jedním příkladem za všechny může být limitování politické participace, kdy lidé do 30 let nemají skoro žádnou šanci dostat se na kandidátkách politických stran na volitelnou pozici. Nevidím důvod, proč těmto lidem bránit ve zvolení pouze díky tomu, že jsou mladí a nemají zkušenosti a tím pádem údajně neví o politice nic.

Tím se dostáváme ke třetímu argumentu a ten zní, že o politice víme "houby". Mladí lidé se o politiku zajímají, chodí volit a rozmýšlí se komu dají hlas. Na otázku, proč jdou k volbám mi moji známí(nejen studenti politologie) odpovídají, že jim není jedno, kam tento stát spěje, že hlasují proti komunistům, že využívají svého práva, když už ho jednou mají. Pro nás mladé lidi jsou volby malým svátkem a není pravda, že jdeme volit antisystémové subjekty typu Dělnické strany, naše hlasy putují po celém politickém spektru. O politiku se zajímáme a mnohdy o ní víme víc, než starší generace, která je stále zatížena předsudky z dob komunismu, vyrůstali jsme ve svobodném světě a naše smýšlení je primárně prodemokratické.Máme rozhled a chceme ho využít.

Toto není útok proti ostatním částem společnosti, je to pouze snaha o zrovnoprávnění starých s mladými, tak jako kdysi požadovaly ženy zrovnoprávnění s muži. Uznáváme, že starší si již žažili svoje a naše úcta k nim trvá, ale jde o zrovnoprávnění názorů jedné části dospělých lidí s druhou částí dospělých lidí. Nejsme chuligáni, jsme lidé, kteří budou za pár let pracovat nebo již pracují na důchody ostatních, tak proč bychom neměli mít také slovo, proč nás lidé jako pan Paroubek posílají do cukrárny? Ano náš projev je hlučnější, ale proč je takový zamyslel se nad tím někdo? Důvodem naší hlučnosti je, že nás nikdo neposlouchá a to nás mrzí nejvíc. Proč máme právo volit a jsme legálně rovnoprávní, když nás společnost nebere jako legitimní politické partnery s mnohdy velmi vyzrálými názory.  Doufejme jen, že až se naše generace dostane k kormidlu nebude mít takový vztah ke svým mladým, jako je dnes.