Odpuštění

Nedávno jsem psal své kamarádce, že nedokážu odpouštět a od té doby mi to vrtá v hlavě. Co vlastně znamená slovo odpustit?

Odpustit mohu přebytek vody ve vaně nebo v přehradě, aby nepřetekla. Se slovem odpuštění často pracuje katolická církev i když ho v bibli nenajdeme. V době středověku, v době papeže Inocence II. vynalezli katoličtí kněží odpustky jako odměnu za pobožné činy a za přispívání na církevní stavby. Odpustek anuloval spáchaný hřích. Paradoxně to mohlo vést k tomu ten odpustek uplatnit. Pokud jsem dosud nehřešil mohlo to svádět k tomu konečně si trochu zahřešit, když už mám potvrzení o odpuštění. (trochu to připomíná dnešní emisní povolenky).

Nedávno jsem slyšel člověka z vysokého kléru, jak říkal: „Musíme odpouštět, ale nesmíme zapomenout“. Tím mi do mého pohledu na odpouštění hodil vidle, protože dosud jsem si odpuštění představoval jako jakousi formu zapomenutí špatného činu, který mi dotyčný provedl. Ale ani to mi nejde. Příklad: v roce 2009 mne můj nadřízený vyhodil z práce, aniž by k tomu byl racionální důvod. Do dneška jsem nezapomněl, stále mu to v duchu vytýkám, nenašel jsem sebemenší důvod k tomu jeho čin ospravedlnit.

Protože na to má inteligence zjevně nestačí, požádal jsem o odpověď inteligenci umělou. Zde je její odpověď:

„Odpuštění je vědomé, dobrovolné a jednostranné rozhodnutí zbavit druhého člověka (nebo i sebe) závazku, který vznikl jeho jednáním. Není to zapomenutí, ale osvobození od negativních emocí jako je hněv, vztek či lítost, a je to důležitý krok pro vlastní vnitřní klid a schopnost jít dál. Odpuštění může pomoci obnovit duševní pohodu a je klíčové pro fungování vztahů.

Klíčové aspekty odpuštění:

Osvobození od negativních emocí:

Odpuštění pomůže zbavit se pocitů křivdy a zahořklosti, které vás mohou svazovat s minulostí.

Aktivní rozhodnutí:

Nejedná se o pasivní akt, ale o aktivní volbu, kterou uděláte pro sebe, nezávisle na tom, zda se druhý omluví nebo ne.

Neznamená zapomenutí:

Odpuštění neznamená vymazat si z paměti, co se stalo, ale spíše se z toho poučit a jít dál.

Proces:

Odpuštění je proces, který může zahrnovat uvědomění si situace, jejího kontextu a vlastních pocitů, než dospějete k rozhodnutí odpustit.

Může být i jednostranné:

Odpustit můžete i bez účasti druhého člověka, například tím, že si bolest a zranění zpracujete sami (např. psaním dopisu, který nepošlete, nebo terapií).

Neznamená ztrátu důvěry:

Odpuštění neznamená, že musíte automaticky obnovit plnou důvěru. Můžete odpustit, a přesto si zachovat zdravé hranice.“

Abych pravdu řekl moc mi to nepomohlo. Rád bych jí to odpustil, ale nevím jak.