Církve versus Čapí hnízdo

Ve slušných společnostech nebývá zvykem, aby předseda jedné koaliční strany napadl veřejně předsedu jiné koaliční strany. Co si o tom myslet?

Na jedné straně se ozývá požadavek potrestat pokutou či jiným trestem Andreje Babiše za to, že „si“ nechal vyplatit dotaci Evropské unie ve výši 50 milionů korun pro malé firmy, požadavek hojně podporovaný katolickými kruhy v čele s předsedou lidovců panem Bělobrádkem. Na straně druhé se objevil požadavek, který pan Babiš vytáhl jako protiútok, požadavek na zdanění církevního majetku.

         Církve si vydupaly restituce „svého“ majetku jako jediné instituce, ostatní restituce vracely majetek pouze fyzickým osobám. Nechme stranou morální hledisko, které by především katolická církev, jako největší „vlastník“ měla u svých požadavků respektovat, nechme stranou očividný rozpor, kdy převedení obrovského majetku „Náboženského fondu“ zřízeného Josefem II. do rukou dnešní katolické církve naprosto odporuje původnímu úmyslu Josefa II. majetek církvi odebrat. Požadavkem je aby církve musely zaplatit daň ze všech nemovitostí i z movitých věcí, které na základě restitucí bezúplatně dostaly či dostanou. Církve by měly přijít i osvobození od daně z příjmů u finančních kompenzací za nevydávaný majetek, které mají činit ve třiceti splátkách 59 miliard korun zhodnocených o inflaci. Mezi požadavky patří i zrušení osvobození od daně z příjmů pro příspěvek na platy duchovních, který se stát zavázal platit církvím ještě 17 let, a který stejně jako dosud bude činit každoročně 1,5 miliardy Kč. Po čtyřech letech se má postupně snižovat až do roku 2030, kdy má dojít k úplné majetkové odluce církve od státu. Církve by měly přijít o status veřejně prospěšného poplatníka. Církve by také měly mít povinnost platit daň z pozemků a nemovitostí tak, jako je platí všichni ostatní. Dosud se z církevních staveb pro vykonávání náboženských obřadů a výkon duchovní správy a z přilehlých pozemků daň z nemovitostí neplatila. Všechny tyto požadavky jsou oprávněné, jsou logické a spravedlivé. V současné době se jejich naléhavost ještě zvyšuje při pomyšlení, že těchto výhod může u nás – v zemi náboženské svobody využívat i islámská církev.

Kauza „Čapí hnízdo“ je pozoruhodná svou intenzitou spravedlivého rozhořčení velké části národa. Co se vlastně stalo.

Před osmi lety Agrofert převedl svou čerstvě založenou Farmu Čapí hnízdo na neznámého majitele a odstřihl se od ní. Díky tomu mohla úspěšně zažádat o 50milionovou dotaci z balíku určeného malým firmám. Pod Babišova křídla se Čapí hnízdo vrátilo po pěti letech - tedy hned, jak to z hlediska dotačních podmínek bylo možné. Fakt, že dotaci na Babišův projekt získala formálně samostatná, ale na něj napojená firma, není novinkou. Poprvé na to upozornil už v roce 2009 časopis Týden v článku, který popisoval podobné sporné cesty k dotacím. Podruhé příběh popsal podrobně časopis Ekonom o rok později. Podobných případů v jiných firmách se stalo několik desítek, pokud se jimi někdo zabýval pak vždy s výsledkem, že se jednalo o manažerské rozhodnutí a nebylo možné dopředu předpokládat, jak dopadne. Podnikatelé vždy volí řešení, které je pro firmu nejvýhodnější. Zatím vždy se vycházelo z faktu, že zákon nebyl porušen a všechny lhůty – v tomto případě pět let – byly dodrženy. A pokud jde o údajné zneužití funkce ministra financí – pan Babiš jím před osmi lety nebyl a ani o to neuvažoval.

Případ je vyšetřován Policií ČR a Evropským úřadem pro boj proti podvodům – European Anti-Fraud Office, což je naprosto v pořádku, a dokud nebudou oznámeny výsledky vyšetřování a dokud nebude pan Babiš odsouzen, není možné na něj nahlížet jako na viníka. Jelikož však na pana Babiše už neútočí jen bulvární pisálkové, nebo neúspěšné politici, ale napadá jej i koaliční partner, je třeba se vážně zeptat Qui bono?