PRO /Karla Schwarzenberga/ Právě vrcholí nová kapitola našich politických dějin - přímá volba prezidenta. Mnozí pozorovali celý proces s velkou dávkou skepse díky narychlo přijatému a problematickému zákonu se spoustou nedomyšlených detailů. Jeho uplatnění v praxi umocnil ještě mimo jiné diletantský výkon pracovníků ministerstva vnitra, kteří prováděli kontrolu odevzdaných hlasů a popřeli přitom všechny zásady logiky a matematiky. Rozjelo se divadlo za více než půl miliardy korun původně s více jak desítkou kandidátů. Mnoho občanů pochybovalo, že tento nový způsob volby prezidenta něco dobrého přinese.
Účast dvou kandidátů s komunistickou minulostí, kteří hned od počátku dle pravidelně zveřejňovaných výsledků výzkumu veřejného mínění zaujímali první místa, většinu občanů skličoval. Prostor dostali i kandidáti s bizardním vzezřením nebo bizardními názory. Dobře zapůsobilo věcné a klidné vystupování dvou žen Zuzany Roithové i Táni Fišerové. Rád bych zde uvedl i Janu Bobošíkovou, ale jak jí dali sami voliči najevo, její účast v těchto, stejně jako minulých prezidentských volbách působila na voliče tak negativně, že skončila na posledním místě. (Nemyslím si však, že ona dáma složí zbraně. Již vyzvala Václava Klause k budoucí spolupráci. Určitě se máme v budoucnosti díky této dvojici na co těšit).
Bylo by možno psát o tzv. průhledném financování kampaně a jejích sponzorech. Právě ti, kteří figurovali celé měsíce na prvních příčkách, nejvíce zklamali. Ukázalo se, že i přes zdatný řečnický výkon někteří neříkají pravdu, např. Miloš Zeman.
Těsně před volbou, v pátek 10. ledna ráno jsem si přečetl na titulní straně Lidových novin článek: Černý kůň voleb. Redaktoři LN zde uveřejnili svůj odhad výsledku prvního kola voleb. Zeman jde dál, Fišer ne! A za toho černého koně byl označen Karel Schwarzenberg! A nejen to. V tabulce zveřejnili pořadí kandidátů v prvním kole voleb. V neděli večer jsem konstatoval, že jejich odhad dopadl nečekaně dobře. Prvních šest míst naprosto přesně, v poslední trojici upřednostnili Janu Bobošíkovou před Táňou Fišerovou. Když jsem porovnal jejich odhad s výsledky renomovaných organizací, zabývajících se výzkumem veřejného mínění zjistil jsem, že je drtivě porazili. Myslím si, že tyto organizace zaměňují solidní práci za byznys. Bylo by dobře, kdyby jejich neuspokojivé výkony někdo pravidelně hodnotil.
Byl jsem zklamán také sponzoringem MfDnes ve prospěch kandidáta Jana Fišera. Ta více jak 90-ti procentní sleva na inzerci je šokující. Při stávajících cenách reklamy jde o desetitisíce či statisíce korun. Tak by se uznávaný hráč na mediálním trhu nikdy neměl chovat.
Stejně jako velká část voličů vítám výsledek prvního kola voleb. Ukazuje jasně, že s naší společností to není tak, jak by se na první pohled zdálo. Tato zkušenost nám ukazuje skutečné rozvrstvení sil ve společnosti, které je jiné než se nám jevilo např. po krajských volbách. V nich voliči chtěli vyjádřit protest proti vládě a nešli volit. Volit však šli voliči levicových stran. Stačilo 23% voličů a nyní máme ve většině krajských zastupitelstev komunisty, často na dosud nepředstavitelných místech, kde mají řídit např. školství. Zavinili jsme si to sami. Studenti v Jižních Čechách a teď už i v Olomouckém kraji musí napravovat naše nesmyslné rozhodnutí nejít k volbám.
Když k volbám přijde většina voličů, teprve pak se ukáže, jaké je skutečné rozložení sil ve společnosti. Z téměř beznadějné volby se vykrystalizoval jediný možný kandidát na budoucího prezidenta, který má předpoklady vrátit úřadu úctu a vážnost, mezinárodní uznání, slušnost a noblesu. Již se nebudeme muset stydět za prezidenta a jeho vystupování v zahraničí, který místo zájmů státu prezentuje v rozporu s ústavou osobní názory.
Karel Schwarzenberg se možná díky dlouholetému pobytu v cizině, špatně vyjadřuje česky. Ale je zárukou morálky, úcty k občanům, slušného a důvěryhodného vystupování bez arogance, důstojného a uznávaného reprezentanta státu v zahraničí, osoby spojující a nikoli rozdělující národ.
Miloš Zeman je skutečně reprezentantem naší nedávné a neslavné minulosti. Jako jeden ze dvou hlavních aktérů tzv. Opoziční smlouvy, kterou se vysmáli všem členům svých stran i občanům, by jen trochu jiným způsobem pokračoval v politice svého dřívějšího partnera Václava Klause.
