Většinu svého života jsem prožil v minulém století, krvavém století světových válek (obě začaly v Evropě) a totalitních režimů. Nedoufal jsem již, že se dožiji nějaké změny. Přesto se tak stalo.
Jsem vděčen státníkům, kteří mají vizi a dovedou ji nejen představit společnosti, ale také ji realizovat. Co bylo na počátku důležitějšího, než zajistit naši suverenitu a bezpečnost, aby nás již nikdo v budoucnu nemohl okupovat tak jako ve 20. století němci a později rusové se svými spojenci, zajistit dlouhodobý mír a spolupráci. To vše se nám podařilo vstupem do NATO a později i Evropské unie. Uvědomujeme si dnes nevyčíslitelné hodnoty, které jsme tím získali?
Náš mezinárodní kredit dosáhl maximální možné úrovně. Měli jsme v čele státu prezidenta, který jako prostý občan v období totality odvážně a za cenu žalářování hájil právo na svobodu a po převratu se stal doma i ve světě uznávanou hlavou státu. Zasloužil se nejen o demokracii a naši svobodu, ale dělal vše pro její zajištění i v budoucnosti. Hlavy největších světových mocností si kladly za čest se s ním setkat. Reprezentoval sice velikostí spíše malý stát, ale statečným chováním mnoha jeho příslušníků, odvážným bojem s totalitou, čestným životem a vystupováním mnohých, v očích všech velkým. Byl to skutečný návrat do Evropy. Byli jsme všemi přijímání s úctou a vážností.
Jaká je situace dnes? Děláme vše proto, abychom se stali pro společenství, které nás mezi sebe přijalo, nespolehlivým, nevypočitatelným a nedůvěryhodným partnerem. Současný prezident a část příslušníků strany jím založené dělají vše pro to, abychom tento vysoký mezinárodní kredit ztratili a promrhali. Chováme se nezodpovědně a díky části stávající politické reprezentace vytváříme obraz našeho státu jako spolku kverulantů a parazitů.
Když se společenství, kterého jsme členy, dostane do problémů, místo pevného postoje a snahy pomoci předvádíme vychytralé „čecháčkovství“. Hledáme jen samé výhody, ale podílet se na řešení problému nechceme. Je to nedůstojné a přinese nám to velké morální i ekonomické škody navzdory tvrzení pánů Zahradilů, že se nám nic nestane. Jsme jako vši v kožichu. Pevně jsme se přisáli na tělo Unie, a sajeme její krev. Už nyní ale varujeme, že za pět let se staneme čistým plátcem. Jiní nám pomohli k rozvoji, ale my již nyní avizujeme, že my tak činit nebudeme. Je to nemorální, je to ubohé, je to filozofie parazitů.
Stydím se za takové politiky, kteří se nikdy nestanou skutečnými státníky. Spolu s Pavlem Kohoutem už střihám metr, a nemohu se dočkat data, kdy skončí funkční období reprezentanta všeho toho, co snižuje význam našeho státu v mezinárodním společenství, toho který nás zavedl do slepé uličky izolace, egocentrismu, nafoukanosti, vypočítavosti, poučování druhých, nerespektování ústavy a nepřekonatelného morálního úpadku.
To, že se premiér vydal stejným směrem, je pro mne, který jsem doufal v jeho morální kvality a politické zkušenosti, největším zklamáním. Za takové nekorektní jednání a postoje se stydím a jako občan se s nimi neztotožňuji.
