Krutá rána (nejen opilcova)

Ráno je část dne, kterou nenávidím. Vzbudím se bledá jako smrt,  mírně oteklá, naštvaná, rozcuchaná. Prameny vlasů trčí všemi možnými i nemožnými směry. Jsem rozlámaná, jako bych spala někde pod širákem ve spacáku. Když o tom tak přemýšlím vzbudím se v podobě Střihorukého Edvarda - na kterém maskérka možná pracovala několik hodin.

A  říkám si každé ráno .. „Proč"? ... „Proč musí být začátek den tak ošklivý??"

A  představuju si Lukáše  Vaculíka, který se budí ve filmu Láska z Pasáže  který točil před 25 lety , kde byl ještě mladý a krásný. Ve filmu se budí jako ze žurnálu. Docela by mě zajímalo jak vypadal tenkrát, když se opravdu probudil, ne po náročné práci maskérek.       

Ráno mě vždycky připomene, že by nebylo od věci se sebou něco udělat, protože při cestě do kuchyně (kam jsi jdu pro ranní porci kofeinu) slyším praskavý nářek mých kotníku, kterým se nelíbí se dennodenně vláčet s tou příšernou hmotností. Ani se jim nedivím ...

Ráno je pro mě takovým nepříjemným stereotypem. Otec a jeho ranní „tahání z paty" a plivání do umyvadla při čištění zubů mě dokonale vytáčí a už tím mi otráví začátek dne. Pak si jde zase  nechutně stereotypně do špajzu pro plechovku koly. Tak předvítalené, každý den stejné, výjimka není možná, zdá se mi ... stejně pravděpodobné , jako že ráno vyjde slunce ... Máti se tradičně budí s barvou pleti  bílo šedou a účesem ananasu (tuším příbuznost genů) ... a Bonnie (boxerka) s jazykem vyplazeným, mírně oschlým a očima zalitýma, takže je nutné jí je 2x vykapat, aby vůbec viděla.

Jak jsou ta rána stejná, jsou jako podle kopíráků, nemám to ráda, ten stereotyp mě ubíjí . Ještě nepříjemněji se vstává když musím do práce. Údržba do přijatelného stavu pro okolí (make-up) trvá poměrně dlouho a výsledek neodpovídá času strávenému nad ním.   

A stejně je to nespravedlivý, chlapi ráno nikdy nevypadají tak strašně jako já  (nebo ženy obecně). Ale drsná  realita mého ranního vzhledu  je poněkud jiná a nemyslím, že by tomu v blízké době bylo jinak.

Říkám si, jak asi probíhá ráno jinde.  Vrtá mi hlavou, jestli  někde probíhá jako u těch „zlodějů iluzí" v reklamách na pomerančové džusy nebo kávy. Kde celá happy rodina vypadá  ráno dokonale, ale to je asi (?) jen díky maskérům. Nemám ráda tyhle reklamy. Dělají iluzi toho, že je vše skvělé a nemůžu se potom zbavit pocitu, že takhle je to „normální" a že já jsem jaksi mimo mísu. A jaká jsou vaše rána? ...