Nemáš do čeho píchnout? Kandiduj!

Politologové přišli s teorií, že politika vytváří korupční prostředí sama o sobě. Co si budeme nalhávat, v první i poslední řadě šlo vždycky jen o peníze. Kdeže nějaké čisté úmysly. A kdyby přece jen, jsou tu ty zmiňované tlaky. Markantní, jak vědci přes politiku zdůraznili, je tento jev zejména na malých městech a obcích, kde se utvářejí celé skupiny, klany, kdy jeden druhému přihrává do kapsy. Primární problém, zda se někdy něco změní, tím pádem zůstává setrvale vyautovaný. Z politiky se stal výnosný džob.

Stačí si prolistovat volební listiny. Třeba kandidáti ve věku osmnácti, dvaceti let. Děti přikurtované k rozcestníku, protože se na žádnou z cest ještě samy nevydaly. Mají problém ustát samy sebe, natož problémy obecného charakteru. A z čeho čerpají? Snad ne z vlastních životních zkušeností? Maximálně z toho, jak chodily tajně kouřit na školní dvůr, nebo opisovaly diktáty od spolužáků. Zkušenosti z reálného života prakticky žádné. Oč tedy jde? Neupírám nikomu, že se vrhá do politiky s krystalicky čistými úmysly. Většina studentů, krátce po rozletu ze školních škamen (pokud v nich ještě nevězí), však stojí před problémem, co dál. A politika je dobrý kšeft. Mele se o tom pořád dokola – jaký ti nahoře mají prachy. To zákonitě deformuje. Zejména, když na víc nemáte. Zoufale také působí kadeti kolem osmdesátky. Nic proti vitálním kmetům, ale už by mohli mít rozum. Až si jednou na zastupitelstvu hodí šlofíka, bude to trapas. A jestli stihnou sledovat dění vůkol, budou ze svého pohledu navigovat věci tak jako tak směrem vzad. Už jejich touha měnit v osmdesátce svět je poněkud anomální. Řada souvislostí, ať prominou,  jde zákonitě mimo ně. Ale což. Třeba je každá koruna k důchodu fajn a fórum posluchačů má taky pro hodně seniorů svůj půvab. Pak na volebních listinách najdeme špalíry rodinných příslušníků. Máma, táta, dědeček, potomci. Můj ty smutku, to vážně nemají do čeho píchnout? Dá se v takových případech vůbec mluvit o čistých úmyslech? Leda tak, že májí v úmyslu nandat to Novákům odnaproti, nebo se rozhodli založit rodinnou politickou tradici a v jejich obci se jednou funkce starosty bude dědit. Jednoduše, mám mrazení z toho, že řada lidí leze do politiky, aniž by věděla, do čeho vlastně leze. A leze poměrně bezhlavě, a taky poměrně beze studu. Možná mají představu, že získají moc. Že se jim tu a tam přikutálí nějaký zkorumpovaný peníz do kapsy, že udělají konečně pořádek na vsi - dle svého gusta. Mám mrazení při pomyšlení, že politika je jen prodějná děvka, na kterou dnes může zalehnout skutečně každý.