Ilona Kaulfuss
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 735x
Seznam rubrik
Ilona Kaulfuss
Zdravím, mami
Nikdy mi to neodpustíš. A já, celá po tobě, nebudu prosit. I když to ve mně hnije jako vřed. Myslím, že ten večer nebyl ani v kalendáři. Nemohl být. Zavolalas jako obvykle, když se ti třeba ztratil prstýnek, nebo čaj proti nespavosti, abych přijela pomoct hledat.
Ilona Kaulfuss
Ušišlánek a fronta na auta
„Kdo na to jde od leŠŠa, koupí auto od eŠŠa,“ zní reklamní slogan na jedné z rozhlasových stanic. Namluvený dítětem, které nejspíš dostalo příslib doživotního zásobování sladkostmi, když to ušišlá jak nejvíc to půjde. Pokud ušišlánka slyšíte v průběhu jedné hodiny čtyřikrát, koledujete si o lehčí příznaky infarktu. U citlivějších povah může slaďoučké „eššššš“ vyvolat i trvalý Herodesův syndrom. Jisté ale je, že i když na to půjdete od lesa, nepoběžíte zasaženi cílenou strategií autora reklamy úprkem pro auto. I kdyby se vám nakrásně válelo doma před Vánoci nepotřebných čtvrt milionu.
Ilona Kaulfuss
Střihneme si?
Nepohrdla si paštikou vykopanou z díry na odpadky. Aby se nezasvinil les. S celtou smotanou do kokonu nadějí splašených romantiků si přecházela bosky ostří nabroušených nožů. Jednou polovinou prolezlá angažovaností, s pionýrským šátkem pod polštářem. Druhou polovinou pořád v luftě. Vo hubu. Zajedem. No jasně. Nou problém. Komu dnes smrděj víc nohy? No tobě, se ví.
Ilona Kaulfuss
Korepetitor
Zase tě nestíhám, vypínám s předstihem. Svíjíš se prolezlej smíchem. Mezi nohama jsi někdo jiný. Tam kde se potkáme nebude pevná zem. Ze stromu na strom se zavěšují stíny. S posledním průšvihem - lámání v kole. O co ses vsadil, tos taky měl. Krucifix nad stolem, když cintáš o těch jiných.
Ilona Kaulfuss
Nemáš do čeho píchnout? Kandiduj!
Politologové přišli s teorií, že politika vytváří korupční prostředí sama o sobě. Co si budeme nalhávat, v první i poslední řadě šlo vždycky jen o peníze. Kdeže nějaké čisté úmysly. A kdyby přece jen, jsou tu ty zmiňované tlaky. Markantní, jak vědci přes politiku zdůraznili, je tento jev zejména na malých městech a obcích, kde se utvářejí celé skupiny, klany, kdy jeden druhému přihrává do kapsy. Primární problém, zda se někdy něco změní, tím pádem zůstává setrvale vyautovaný. Z politiky se stal výnosný džob.
Ilona Kaulfuss
Kamna těžká jako prase a roláček velikosti S
Prodávala jsem krbová kamna. Pravda, není to zrovna věc, kterou by člověk prodával denně. Litinová kamínka, jak jsem je s něhou nazývala, vážila 98 kilogramů. Do pořádných kamen měla sice daleko, ale přesto. Už při jejich stěhování z auta do domu jsme si užili. Ostatně, při jejich prodeji taky.
Ilona Kaulfuss
Facebook - Fuck you
Jsem v permanentním časovém presu. E-mailovou poštu stíhám číst jen u ranní, nebo pozdně večerní kávy. Pracovní e-maily hned, jinak by se utopily v záplavě další pošty. Už bych je nečetla. Stejně jako nečtu e-maily, které avizují - To je Bomba! Nádhera! Mažu je bez přečtení. Je mi totiž jasné, že z té bomby nebo nádhery nevypadne nic jiného, než prezentace hlubokých myšlenek o životě, doprovázená kýčovitými fotografiemi naprosto mimo život a neméně kýčovitou hudbou. Někdo cítí potřebu upozornit mě na to, jak důležité je přátelství, pravda, víra, láska. Bla, bla, bla, bla.
Ilona Kaulfuss
Čas honů bez kořisti
Blíží se volby. Čas boje o prestiž. Čas, kdy se všechno proti konkurenci hodí do krámu a kdy lze všeho použít, či zneužít. Čas hledání pevné půdy pod nohama, pro všechny znovuzrozené politické Fénixe. Čas pro anonymy, co právě teď důrazně poukazují na chyby současného vedení radnice. Čas házení špíny a podivného účtování. Čas převlékání plášťů a výměny masek. Ale také čas rozpoznání hodnot skutečných osobností.
Ilona Kaulfuss
Výpravy do tmy
Ber, co dávám nezbude nic Křídla můry v černý tmě přimrzají ke světlu
Ilona Kaulfuss
Introvertí blues (mýmu Hadovi)
Už když ses narodila, bylo to jasný. Rok za rokem prolínání. Nenávratný. Protancovaly jsme dny, malovaly, hltaly knihy, zpívaly, poslouchaly. Točilo tě k nepříčetnosti - Jsi celá máma. - Ne, já chci být já. - S tím obíháním kopců dnes zapomeň. - Jak chceš. Půjdu sama.
Ilona Kaulfuss
Závidím pánům klukům
Božetice jsou vesnicí u Milevska, kde se zdánlivě nic moc neděje. Upřímně, pro novináře poměrně hluchá půda. Přesto se tady uhnízdilo několik tradičních akcí, které dokáží nastartovat poměrně obstojné lidské mihožení. A v takových situacích jeden nabyde pocit, že rozhýbané bránice patří ke koloritu Božetic stejně jako Karlův most k Praze.
Ilona Kaulfuss
Vymazlený potvory
Fenky Chelsea a Aza. Dvojka zrzek, která patří už pár let ke mně. Stejně jako igelitové sáčky na exkrementy v kapse, rozdrcené piškoty v kabelce, chlupy na černých oblekových kalhotách. Jsme spojené nerozlučně, zvyklé na sebe téměř návykově. Ale i v téhle symbióze dojde občas ke zkratům, kdy ty dvě mají pěkně namále.
