Cizincem ve svaté zemi

K čemu je studovat cizí kultury, když kontextu stejně budete rozumět méně než místní? A jakou pozici má mezinárodní student, který žije v Jeruzalémě?

Občas je to zvláštní, studovat Izrael a Blízký východ. Myslím, že podobně to budou mít i jiní, kteří se rozhodli studovat jiné kultury. Ten pocit, že prostředí, historii nebo kontextu nikdy nebudete rozumět jako místní a že i po letech studia jste si jistí jen tím, kolik toho ještě nevíte.

V Izraeli je to pravda snad ještě více než jinde. Když žijete v Jeruzalémě, často máte pocit, že by se daly strávit roky studiem jedné ulice nebo jednoho lidského příběhu. Navíc se pak často přistihnete, že si venkovní realitu snažíte utřídit do kategorií, které máte nastudované. Když jdete do obchodu, všimnete si, že je za pokladnou imigrantka z Ruska, která do Izraele pravděpodobně přišla v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu. Když jste na přednáškách, přemýšlíte nad tím, že naprostá většina vašich profesorů opravdu jsou aškenázští Židé z Evropy, kteří jsou stále v průměru vlivnější a bohatší než Mizrachim, tedy Židé z Blízkého východu a severní Afriky. A když mluvíte s Palestinci z východního Jeruzaléma, hned si je zařadíte do kategorie těch, kteří po Šestidenní válce získali pouze trvalý pobyt a nikoli občanství.

Kromě toho je Izrael, a Jeruzalém obzvlášť, místo natolik politické, že se o něm nedá napsat nebo vyprávět téměř nic, co by se nějakým způsobem nevztahovalo k politice. Úctyhodné množství novinářů, historiků i politiků se dlouhá léta věnovalo zdejší situaci a jejich závěry jsou často zcela protichůdné. Tak k čemu to je, žít tu jeden rok magisterského studia? Co nového může přinést student ze zahraničí, který toho rozhodně neví víc a který je tu jen takhle na skok?

Jeden dílek odpovědi se mi povedlo najít minulou neděli při práci na etnografickém projektu o vztazích mezi komunitami žijícími ve Starém městě. Nesmírnou výhodou mé pozice totiž je to, že jsou s vámi ochotni mluvit téměř všichni. Ať už jde o izraelské židy, palestinské muslimy nebo vojáky, pozice mezinárodního studenta z Evropy otevírá dveře, které by pro stejného studenta z Izraele nebo Palestiny zůstaly s největší pravděpodobností zavřené. Tahle výsada vám umožní to, že si v jeden moment povídáte s izraelskou ochrankou židovského osídlení v muslimské části Starého města a o pár okamžiků později vás skupina palestinských babiček pozve na návštěvu a pohostí vás čerstvými morušemi. Evropský pas a trocha z obou jazyků vám tak umožní pohled na věc, který je příslušníkům obou komunit jinak téměř uzavřen.

Jeruzalém je stále místo, ve kterém jsou komunity velice ostře oddělené. Jezdí tu vedle sebe dvě autobusové společnosti, jedna izraelská, druhá arabská. V západním Jeruzalémě nežijí téměř žádní Arabové a na místech, kde ve východním Jeruzalémě žijí Židé blízko Arabů, to často vytváří napětí a spory. Obě komunity toho o sobě navzájem taky ví relativně málo a jejich kontakty jsou vesměs omezeny na setkání na úřadech či v práci. Cizinec má ale jedinečnou šanci tyhle hranice mezi komunitami překročit a přiučit se o životech obou z nich. V Jeruzalémě se s vámi také překvapivé množství lidí rádo podělí o svůj příběh nebo o příběh své rodiny. Jako mezinárodní student si taky můžete dovolit pokládat otázky, na které by se místní nejspíše nezeptali. Jakožto cizinci vám navíc lidé více prominou a často jsou místo toho rádi, že se o tohle místo zajímáte.

Celým tímhle textem chci hlavně říci toto. Studovat tady je neuvěřitelná výsada, a to jak z hlediska českého, tak i z pozice, kterou má člověk tady. Jestli si někde člověk pořádně uvědomí, jaká výhoda je mít evropský pas, je to právě tady. Samozřejmě, že se ročním pobytem v Jeruzalémě nenaučíte o místní historii, politice nebo společenských problémech tolik jako místní, kteří zde prožili celý život. Vaše pozice cizince vám ale často umožní se na situaci podívat jinýma očima a s perspektivou, kterou si místní mnohdy nemohou dovolit. Jen člověk nesmí zapomenout, jaké štěstí to je.