Už je potřeba to říci maximálně otevřeně. V Poslanecké sněmovně je velmi malá ochota k razantní změně exekučního řádu a pokud někdo od nynějšího jednání na toto téma očekává zásadní posun k lepšímu,…
…očekává ho s největší pravděpodobností zbytečně.
Včerejší jednání podvýboru Poslanecké sněmovny pro exekuce sice po bouřlivých diskusích znovu podpořilo některé revoluční změny, ale v celku dolní sněmovny se pro ně většina nenajde. To je můj soukromý názor.
Největší pozornost je zaměřena na dvě témata. Prvním je místní příslušnost exekutorů. Druhým systém jeden dlužník – jeden exekutor. Oba považuji za principiálně správné, ale oba mají zároveň tak obrovské množství variant a možností, že (s jistými poměrně rozsáhlými zkušenostmi z toho, jak se dělají zákony) pochybuji o možnosti vyřešit je rozumným způsobem. Navíc, a to bych chtěla opravdu zdůraznit, i kdyby se povedlo najít dobré řešení, tak změny samy o sobě neznamenají, že by se české exekuční prostředí nějak naprosto zásadně vyvinulo k lepšímu.
Kdo sleduje dění v Poslanecké sněmovně, tak si asi všimnul toho, co jsem udělala spolu s poslancem Patrikem Nacherem z ANO. Náš návrh na zřízení chráněného účtu jsme vyjmuli z novely exekučního řádu a podali jsme ho jako samostatnou novelu občanského soudního řádu. Navíc s návrhem projednávání v tak zvané „devadesátce“, čili velmi rychle a účinnost by mohla nastat již 1. ledna 2021.
Je to pochopitelně výraz dvou věcí. Za prvé nedůvěry v to, jak dopadne nekonečně protahované jednání o exekucích. A za druhé prostě považujeme chráněný účet za podstatnější změnu, která lidem v potížích přinese větší okamžitou jistotu, než teritorialita i systém jeden dlužník – jeden exekutor dohromady. Protože tyto dvě revoluce, i kdyby se je povedlo naformulovat nejlépe, jak to jenom jde, se budou do pozitivních (a popravdě nejistých) praktických výsledků promítat dlouhé roky. Chráněný účet může pomoci teď hned a mnoha lidem.
Především totiž těm, kdo se v současné krizi dostanou do problémů a během pár měsíců na ně padne první exekuce. Jak to bylo v minulosti? Exekutor obstavil mzdu a případně i účty (nebo je obstavil druhý exekutor), takže rodiny se ocitly den ze den bez prostředků. Zabaveny byly i peníze ze sociálních dávek, výživné, přídavky na děti. Rázem nebyl z čeho platit nájem, elektřinu, dětem obědy ve škole… Dlužníci přecházeli na hotovostní platby, museli si půjčovat, aby nebyli vyhozeni z bytu. Kolotoč se roztočil a i kvůli tomu máme 900 tisíc lidí v exekuci a těch exekucí 4,5 milionu. Z nich jsou statisíce a spíše miliony sekundární vymáhání, které nemuselo být, kdyby zákony nedovolovaly (svým způsobem dokonce nepřikazovaly) exekutorům doslova sedřít dlužníky z kůže a vyrábět jim další a další problémy.
Proto se soustředím v Poslanecké sněmovně na prosazení chráněného účtu. Nevzdávám se tím nijak účasti při jednáních o nějaké rozumné teritorialitě a novele exekučního řádu. Ale názorů na to, co je správně a co pomůže, těch je tam tolik a jsou tak roztříštěné, že je otázkou, zda by nebylo lepší začít pracovat na kompletní rekodifikaci exekučního řádu.
A ještě k tomu mne v tuto chvíli možná více trápí jiná věc. Technicky vzato měly být jako neoprávněné zastaveny desítky či spíše stovky tisíc exekucí, které jsou v rozporu se zákony a judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu – jsou to exekuce na základě podvodných a nezákonných rozhodčích doložek. Přesto pokračují. Stejně jako řada exekucí proti dětem. Exekutorské úřady je měly ukončit – ale v přímém rozporu s vůlí zákonodárce i soudů vymáhají dál a spoléhají na neznalost a neinformovanost dlužníků. Je to odporné, nemorální a je třeba najít způsob, jak to rychle řešit.
A jak povolat ty soudní exekutory, kteří se takto chovají, k jednoznačné odpovědnosti před zákonem.
K těmto exekutorům by se konečně měl zákon chovat stejně krutě, jako se oni chovají k povinným.
