Volby 2018: Tragédie nebo restart?

Sociální demokracie utrpěla ve volbách 2018 nesporně porážku. Mnozí s radostí říkají krutou porážku. Ztráta více než 1800 mandátů v zastupitelstvech (poloviny) a minimálně osmi mandátů v Senátu je tvrdý úder.

Ale na druhou stranu ta lekce za to stála.

Dala nám pocítit, čím se máme zabývat a co má sociální demokracie dělat.

Největší lekci jsme dostali v Praze. Hrozivě jsme neuspěli v Ústeckém kraji. Vyklidili jsme velká města. A mnoho středních měst. Leckde byl problém postavit kandidátku. Jen pro ilustraci – i minule jsme stavěli sdružení ČSSD – nezávislí kandidáti. Před čtyřmi lety to přineslo 52 mandátů. Letos 159. V Lysé nad Labem jsme mívali jednoho zastupitele. Nyní máme v koalici s nezávislými čtyři.

Jinde se tradiční osobnosti ČSSD uchýlily ke kandidatuře v rozličně pojmenovaných sdruženích nebo jako nezávislí, protože se obávali negativního dopadu značky. No ano, ve skutečnosti získali sociální demokraté těch mandátů v zastupitelstvech o nemálo více než oněch 1882. Jenom se mnohdy naši členové rozhodovali o něčem, co ještě před pár lety znělo neuvěřitelně: mám zvýšit svou možnost pracovat dále v místní politice nebo mám jít do souboje v negativně zatíženém oranžovém dresu?

Aby bylo jasno. Nic nevyčítám těm, co se rozhodli odložit v kampani na chvíli štít ČSSD (který aktuálně fungoval spíše jako terč). Pokud jim to umožní dělat dál kvalitní sociálnědemokratickou politiku, bylo to rozumné rozhodnutí.

A pozor. Přesto jsme leckde vyhráli a někde i posílili. V Karviné jsme obhajovali 18 mandátů v zastupitelstvu, máme 19. V Bohumíně místo 14 rázem šestnáct. Poučme se z Brna. V městě jako celku jsme ztratili přes polovinu zastupitelů. Tak jak je možné, že ve čtvrti Brno-jih máme místo šesti nyní sedm mandátů? Bosonohy? Místo tří nyní čtyři. V Líšni, Slatině či Bystrci jsme vyhráli a udrželi minulý zisk. Na tyto otázky si musíme čestně odpovědět.

V mnoha městech a obcích jsme sice skončili hůře než před čtyřmi lety, ale naši lidé získali mnoho preferenčních hlasů, prokázali, že jejich spoluobčané si jejich práce váží a oceňují ji. Jan Birke ztratil sice dva mandáty, ale vyhrál a navíc získal v Náchodě trojnásobek preferenčních hlasů oproti nejúspěšnějším kandidátům jiných stran.

To jsou momenty, na kterých je možné stavět a které je třeba analyzovat.

Mám trochu nad hlavu výzev, abychom táhli za jeden provaz. Pro mne za mne může být těch provazů spousta. Podstatnější přece je, v jakých hodnotových mantinelech se pohybujeme. Svoboda, demokracie, prosperita, solidarita, spravedlnost. To je sociálně demokratická politika. Nemá cenu hnědnout (ostatně SPD s drasticky vyššími výdaji na kampaň utrpěla skutečný debakl), nemá cenu rudnout (KSČM dopadla podobně mizerně). Je třeba se držet toho, co více než 140 let dělá sociální demokracii sociální demokracií.

Máme možnost dělat dobrou práci ve vládě a v parlamentu. Prosazujeme zákony, které pomohou lidem. Na dosah je zrušení karenční doby, tedy obnovení placení celé doby nemoci. Na dobré cestě jsou naše úpravy insolvenčního zákona, které pomohou důchodcům, invalidům a lidem v dluhové pasti. Jsme mezi těmi, kdo chtějí zkrotit poměry v exekucích. Jdeme tvrdě za prosazením kvalitnějších a důstojných podmínek pro práci i život každého v 21. století: zkrácení pracovní doby, za pátým týdnem dovolené. Jsme to my, kdo ve vládě tlačí nahoru minimální mzdu, kdo prosazují růst důchodů, lepší podmínky pro to, aby rodiny mohly pečovat o své členy doma a získaly na to slušné peníze.

Bavme se o tom, co a jak prosadit, jak pomoci zaměstnancům, jak udělat jednodušší život pro živnostníky. To jsou naše témata, za kterými je třeba jít. Do parlamentních voleb jsou tři roky. Když je dobře využijeme, když se nebudeme rozptylovat a vyčerpávat nesmysly, tak v nich uspějeme.