Tato krize je obrovská. Dopadá na všechny a bude dopadat na všechny. Pravda – na některé asi více, na některé méně, ale i když se stát rozkrájí a postaví na hlavu, nejvíce se dotkne těch, kteří už teď měli málo.
Náklady krize je třeba rozložit.
A těm, kteří byli v problémech, ulevit.
Dneska zasedá parlamentní podvýbor pro exekuce. Máme na programu diskusi o tom, zda jsme schopni v rámci stavu legislativní nouze najít balíček opatření, který by našel dostatečně velkou podporu v Poslanecké sněmovně. To ale znamená vybrat takové věci, o kterých byla nějaká širší shoda i dříve, ale jejich projednávání se táhlo. Třeba proto, že byly v jednom balíku s něčím podstatně více sporným.
Aby bylo jasno – cílem není využít tohoto mimořádného stavu a udělat pod tlakem viru dalekosáhlou revoluci.
Nicméně o čem si myslím by mohla být v podvýboru shoda.
1) Zastavení marných exekucí. Máme systém zaplevelený několika miliony exekučních řízení, které nemají zjevně naprosto žádný smysl. Tyto exekuce by bylo možné zastavit a přestat si hrát na neustálý růst příslušenství a nákladů.
2) Chráněný účet. Dneska se může stát, že dlužníkovi jsou strženy peníze od jednoho exekutora u zaměstnavatele, pak mu přijdou na účet do banky a ten obstaví druhý exekutor. Takový člověk se dostane do velkého problému, nemá na zaplacení nájemného, nemá doslova ani korunu. Podle mého potřebujeme chráněný účet více než kdy jindy. Současná krize velmi pravděpodobně přes snahu o zmírnění škod povede k tomu, že spousta lidí se ocitne bez peněz nebo jejich příjem spadne tvrdě dolů. Za nedlouhý čas mohou mít rázem několik exekucí, na to se musíme připravovat hned. Samozřejmě máme programy jako Antivirus, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, máme podporu mezd pro podniky, které musely zastavit výrobu, máme i programy podpory živnostníků, ale nikdy se nemůže podařit, aby výpadek mnoha týdnů produkce nedopadl na zaměstnance i malé podnikatele.
A pak je tady opravdu velká řada věcí, o kterých musíme diskutovat a hledat dohodu podstatně rychleji, než se nám to dařilo v minulosti. Musíme rychle vyhodnotit už devítiměsíční zkušenosti s novou podobou insolvenčního zákona a zjednodušit dál splnění podmínek oddlužení. To je hodně důležité. V této věci vláda navrhuje nějaké kroky směřující k insolvenčním řízením vedeným podle bývalé podoby zákona. To je potřeba – představte si někoho, komu do ukončení pětiletého oddlužení nyní zbývá pár měsíců, bojuje o to, aby splnil třicetiprocentní podmínku, kterou zákon požadoval a teď mu do toho přijde tato krize. Jeho pět let splácení uplyne, ale protože třeba poslední čtyři měsíce bude bez pořádných příjmů, tak těch třicet procent nestihne. Těmto lidem by proto měly být nesplacené dluhy odpuštěny, i když tuto podmínku nesplní. Jsem ráda, že na ně ministryně spravedlnosti myslí, ale podle mého toho potřebujeme udělat více.
Potřebujeme totiž konečně najít dobrou dohodu o exekučním řádu – podle mého je to jako základ teritorialita a pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor.
Je potřeba zjednodušit celý ten systém nezabavitelných minim a naopak částek, nad které je možné zabavit celý příjem a sjednotit to pro exekuce a pro insolvence. Dneska je pro mnoho lidí žijící ze dne na den nemožné jít do insolvenčního řízení, protože v tom jim zůstane méně peněz než v exekuci. Což je poněkud nešťastný souběh občanského zákoníku a insolvenčního zákona.
Potřebujeme prostě skutečně hodně kroků udělat podstatně rychleji, než jsme je dělali dosud. Ale zároveň je nesmíme dělat zmateně a bez provázanosti. I proto teď narychlo učiňme to, na čem je skutečná shoda. A to další připravujme velmi rychle a usilovně. Za měsíc, za dva skončí karantény, zákazy, omezení, ale ekonomické rány tady s námi zůstanou podstatně déle, než virus. Už dávno budeme mít lék a očkování, ale negativní hospodářské důsledky budeme ještě pořád řešit.
A výsledkem viru nesmí být další desítky tisíc lidí v dluhovém otroctví.
