S řadou kolegů z různých stran zastoupených v Poslanecké sněmovně jsem připravila novelu občanského zákoníku, která má jeden cíl - zabránit vzniku nových "dětských" dluhů.
Pamatujte si číslo sněmovního tisku 456 (což celkem utkví v paměti). Předpokládám, že se o něm bude hodně mluvit (kdo si návrh zákona chce prostudovat, může ZDE).
Jenom připomenu, že v této zemi je aktuálně přes 6,5 tisíce dětí a mladistvých, proti kterým je vedena exekuce. Některým je rok, dva. Ano, máte naprostou pravdu. Také jsem přesvědčena, že to je absurdní, také souhlasím, že to nemá nic společného se zdravým rozumem, morálkou a již vůbec ne spravedlností.
K oné novele, kterou jsme připravili, bych ráda řekla několik poznámek.
Za prvé jsem ráda, že dlouhodobá snaha moje a řady dalších lidí, kteří se snaží pohnout s dětskými dluhy, dostává hodně konkrétní obrysy.
Za druhé mne skutečně mimořádně těší, že se mi daří spolu s kolegy nacházet spojence doslova napříč politickým spektrem a že podpora našeho řešení je již teď opravdu velká.
Za třetí chci ujistit všechny znalce občanského práva, že jsme si vědomi s kolegy v Poslanecké sněmovně toho, jak si považují Občanský zákoník jako moderní úpravu, která má jasnou logiku, systém a která má také ambici vydržet této zemí po značnou část 21. století. My to ctíme a snažíme se jít všude, kde to je možné, do minimalistických řešení, která nezasáhnou základní logiku zákona.
Za čtvrté ale také musíme my všichni, kteří jsme díky voličům či vzdělání či přízni osudu na místech, kde se rozhoduje, kde se tvoří zákony, kde se koncentruje moc, pochopit to, co naprostá většina obyvatel naší země cítí jaksi přirozeně a z principu - totiž, že zákony jsou zde pro lidi, ne lidi pro zákony.
Tím chci říci, že musíme upřednostnit prostou věc, aby zákon neumožňoval vznik zjevných nespravedlností. A exekuce vedená proti dvouletému dítěti či patnáctiletému teenagerovi je zjevná nespravedlnost. Na tom se jistě všichni shodneme.
A konečně ještě jedna věc.
Nerada bych, aby si někdo představil, že tato jediná novela vyřeší problém, který se tu v různých podobách rodí mnoho a mnoho let (v podstatě se dá říci, že nějaké to desetiletí). Tato novela zabrání tomu, aby vznikaly nové a nové dětské dluhy, vyřeší alespoň část stávajících. Nic více, ale také nic méně.
Jenže vyřešit nějakým alespoň trochu přijatelným způsobem ty staré, již existující dluhy, to bude ještě spousta práce a bude to znovu vyžadovat velkou politickou vůli. Mluvím teď o desítkách tisíc lidí, kterým již osmnáct bylo a kteří si „dětské dluhy“ (často to nejsou žádné kamínky v botě, ale skutečně velké balvany) táhnou s sebou do života. Na tomto problému pracuji a snad s podporou ministerstva spravedlnosti a například Člověka v tísni (plus mnoha dalších organizací) a také s podporou řady kolegů v parlamentu (z mnoha různých stran) prosadím alespoň to, aby se na tyto dluhy insolvenční zákon díval stejně, jako na zadlužené seniory. Tedy aby umožnil těmto mladým lidem, kteří si z dětství přinesli tyto „dárky“, alespoň jednodušší a rychlejší oddlužení.
Přeji všem krásné jaro. Nejlépe bez dluhů. A pokud ne, pokud to nejde, tak alespoň s výhledem, že tuto zemi vyčistíme od dluhových pastí a nespravedlností a že z ní snad co nejdříve uděláme společně spravedlivější místo.
