Sport nesmí dostat červenou kartu

Nechci vyhladovět český sport. I když mi to někteří lidé podsouvají. Ale když jsem po nedávném policejním zásahu, který se mimo jiné odehrál na MŠMT, stopla odeslání téměř všech peněz směrem ke sportu, byl to krok zcela nezbytný.

Policejní šetření je vážná věc. Ale ve skutečnosti jsem poslání dotačních peněz zastavila ještě předtím, než přišli policisté. Měla jsem vážné pochybnosti o některých přidělených dotacích a na mém úřadě běžely již určitou dobu mimořádné kontroly.

Co se například týká investičních dotací, o které v tomto konkrétním případě jde, tak z oněch 545 milionů korun, o kterých bylo rozhodováno, neopustila účty ministerstva v podstatě ani koruna.

Nicméně dost o tom, co bylo. Je třeba se nechat policii pracovat a je třeba najít způsob, jak dostat tyto peníze k těm, kterým jsou určeny. Ale to nejsou lidé z vedení sportu. Tím se jich nijak nechci dotknout – podle mých zkušenosti jsou to v naprosté většině případů naprostí nadšenci, kteří by pro svůj sport obětovali duši. Kdo se někdy potkal s lidmi, kteří dělají ve stolním tenise, korfbale, nohejbale a desítkách ostatních sportů, tak ví, o čem mluvím. Naprosto nepochybuji o tom, že v drtivé většině jsou to skuteční nadšenci pro věc. Ale tyto peníze z veřejných prostředků přesto nejsou „pro ně“, ale pro sportovce jako takové, pro děti, mládežnické týmy, na konkrétní sportoviště, na konkrétní projekty. A tam je třeba tyto peníze rychle dostat.

Avšak zároveň je tam musíme dostat způsobem, který bude transparentní a férový – tedy především důvěryhodný pro sportovní oddíly a samozřejmě zákonný.

Hodlám se v následujících dvou týdnech, tedy do 31. května, což je datum, ke kterému odstupuji z funkce, věnovat dvěma podle mne nejdůležitějším věcem. První je zvýšení financí pro školy a děti a tedy také dotažení kariérního řádu ve školství. Právě posledního května totiž končí lhůta, do které musí Senát projednat příslušný zákon. A pro mne bylo nepřijatelné odstoupit dříve, než splním slib, který jsem dala učitelům, tedy než kariérní řád prosadím. A druhou je nastartovat a co nejdále posunout práce na tom, aby financování sportu pokračovalo a aby sportovní prostředí nezůstalo v neřešitelných problémech.

Přitom rovnou poznamenám, že v případě Fotbalové asociace České republiky je to zvláště velký problém, neboť FAČR jako obviněná organizace je z hlediska přijímání dotací i právně těžko přijatelná. Tady bude nutné najít rozumnou cestu, jak věc vyřešit. Je věcí FAČR, aby s maximální rychlostí a s naprostou jednoznačností obnovil svoji důvěryhodnost. I když z hlediska práva je důvěryhodnost věc jedna a trestní odpovědnost věc druhá. Sama pracuji na několika řešeních. Cílem je vytvořit financování tak, aby se fotbalový život v zemi nezastavil.

U ostatních sportovních oblastí se snažíme postupovat s maximální rychlostí. Ovšem co musíme, to je zachovat transparentnost a kontrolovatelnost všech rozhodnutí. Pracujeme na tom velmi usilovně.

Našim prvořadým cílem je, aby výměna na postu ministra nepřinesla jakékoliv zdržení do tohoto procesu a aby nenastala situace „vyhladovění českého sportu“. A já se snažím vše směřovat k tomu, abych svému nástupci (či nástupkyni, uvidíme, jak se pan premiér rozhodne), předala všechny práce v co nejvíce pokročilém stavu.