Václav Klaus junior proměnil diskusi o jeho odvolání z postu předsedy školského výboru v nedůstojnou frašku, při které si dal záležet, aby pozurážel co nejvíce lidí.
Řeknu k tomu jen několik poznámek.
Za prvé jsem pro něj hlasovala, když ho ODS nominovala na předsedu výboru. nejásala jsem, ale politik má ctít politické dohody. A dohoda zněma, že předsedu nominuje ODS.
Za druhé jsem ze stejného důvodu v tajné volbě hlasovala pro náhradního nominanta ODS na post předsedy výboru, tedy pro pana Baxu. Když existuje dohoda, má se plnit.
Za třetí jsem se po celou dobu spolupráce s Václavem Klausem juniorem ve školském výboru, jakkoliv byla mnohdy velmi komplikovaná, vyhnula jakýmkoliv veřejným vystoupením, které by se mohly dotknout vážnosti jím zastávané funkce.
Pro přesnost dodám, co jsem řekla v diskusi ve sněmovně, když pohár trpělivosti s nekorektními výpady pana Klause mladšího přetekl (jde o doslovný steno záznam bez úprav):
„Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se chtěla ohradit prostřednictvím předsedajícího vůči trapným a ubohým osobním výpadům pana poslance Klause na mou osobu. Co se týká jeho výměny nebo nevýměny v čele školského výboru, je mi to upřímně jedno.
Celou dobu se velmi korektně vyjadřuji tak, že se jako poslankyně - mimochodem slyšeli jsme tady, že pan Klaus vašim prostřednictvím velice respektuje (důrazně), respektuje úplně všechny tady v tom sále, všechny nás respektuje, bohužel to nejde vidět v rámci jeho chování a jeho vystupování. A já jenom jako poslankyně respektuji, že tato Poslanecká sněmovna má nějaké zvyklosti, má nějakou tradici, má nějaké dohody. To je všechno. V životě jsem se nedopustila žádného osobního výpadu vůči panu Klausovi mladšímu. A musím říct, že už mě přestávají bavit jeho osobní výpady. A tato debata není o společném vzdělávání, je o něčem víc. Je o tom, jak se tady vzájemně ve Sněmovně k sobě chováme, a je o tom, že si tady poslanec Parlamentu ČR bral do úst v rámci rozpravy na půdě Sněmovny do úst židovské transporty. Neštítil se toho! O tom je tato debata!“
Tolik řeč ve sněmovně. Jedna věc je opakovat výhrady ke školství, co jsou slyšet z terénu a nadávat s učiteli na poměry (povětšinou oprávněné) a druhá věc je něco konkrétního vyřešit, prosadit, přesvědčit, pomoci a nést za to odpovědnost. A také pokračovat v práci, nevzdat to bez ohledu na to, jakou funkci (koryto) člověk - politik - zastává.
