- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Proto jsem připravila a zveřejnila svůj návrh Národního plánu na dorovnání dopadů COVID-19 do vzdělání. A s tím i požadavek, aby se v obřím letošním a plánovaném schodku pro příští rok našlo na financování tohoto plánu 7,5 miliardy korun.
Samozřejmě jde o velké prostředky, ale je naší povinnosti pomoci českým žákům a studentům překonat škody, které na jejich vzdělání nutně zavinilo v podstatě celoroční uzavření většiny školských zařízení.
Už jsem o plánu mluvila s řadou učitelů, ředitelů, profesních sdružení, komunikuji o tom s Radkem Sárközim z Pedagogické komory, s Unií CZESHA, se Sdružením učňovských škol, se zaměstnavateli, lidmi z mládežnických organizací… U všech cítím velkou chuť udělat pro děti něco, co by jim pomohlo zvládnout dopady toho příšerného roku.
Co jsou (v současnosti) hlavní body plánu – čímž neříkám, že se to v diskusích nevyvine a nepozmění:
Podle mého je také nutné, aby MŠMT co nejrychleji se všemi relevantními stranami projednalo a vytvořilo podmínky pro mimořádné a dočasné změny tak, aby vzdělávací programy zhruba v příštích dvou letech respektovaly fakt zpoždění výuky a potřeby opakovaného probírání především klíčových témat.
Co si myslím, že by mělo být zdůrazněno, to je, že podporu je potřebné organizovat nejen pro žáky a studenty, kteří letos končí základní nebo střední školy a „postupují“ v systému výše, ale také pro všechny ostatní děti. To není naprosto nic proti maturantům nebo deváťákům, to vůbec. Jenže učivo, které nezvládnul letošní žák sedmé třídy základní školy, mu prostě bude chybět. Nemůžeme přece nechat věci v tom stavu, že za X let se bude říkat – to se mělo probírat za korony, to neumím.
Ještě jednu věc je potřeba jasně zdůraznit. Čtu často na sítích taková prohlášení, že „děti z kvalitních rodin to zvládnou bez problémů, takže vlastně jde jen o sociálně vyloučené“. To je naprostý nesmysl. Rok mimo školní lavice postihnul tak nebo onak všechny děti. Samozřejmě to opravdu některé rodiny a některé školy zvládnou vlastními silami – všechno nahoře popsané je ostatně dobrovolné (jakkoliv si myslím, že tam, kde škola, OSPOD nebo sociální pracovníci cítí zvýšenou potřebu zapojení dítěte, tam by měli využít svého vlivu k působení na rodiče). Výše uvedené projekty počítají konec konců s účastí zhruba dvou třetin dětí z celkového počtu těch, kterých by se to z věkové definice mohlo týkat.
Především ale tohle skutečně není nějaký ´projekt pro sociálně slabé´ nebo pro ´vyloučené lokality´. Pomoc s vyrovnáním se s vlivem koronavirové doby potřebují všechny děti. Některé možná méně a „dají“ to v rámci rodin, některé možná více, ale naší povinností je nabídnout všem šanci, aby mohly tuto situaci překonat.
P.S. Ještě velmi krátce: Představa, že bychom končící školní rok "škrtli" a všichni by si ročník 2020/21 zopakovali, tak ta skutečně není technicky, personálně, finančně a ze všech dalších hledisek možná. Ale fakt je, a je třeba to také finančně zajistit, že na základě individuálního posouzení a velmi pečlivého zvažování bude těch dětí a studentů, kteří si rok zopakují, skutečně více, než v jiných letech. To je třeba vzít jako skutečnost a bylo by hloupé, kdyby nás to na začátku dalšího školního roku nějak překvapilo. A bylo by fér tento fakt promítnout i do školského zákona, především do otázky maximální délky základního vzdělání.
Další články autora |