Poslankyně za ANO Ivana Dobešová se postavila do čela „boje“ proti povinné maturitě z matematiky a „žene“ to k Ústavnímu soudu. Důvodem jistě není láska paní poslankyně k mladé české generaci. Spíše jsou v tom volby.
Proč ta silná tvrzení? Vezměme to postupně.
Tak za prvé. Proč není za ústavní stížností láska k českým dětem? Na to je v celku snadná odpověď. V podstatě všichni odborníci na vzdělávání, a to dokonce bez ohledu na jejich politické směřování a názory na jiné oblasti, se shodují v jednom. Máme jenom velmi přibližné představy, jaké konkrétní dovednosti a znalosti budou potřebovat pro uplatnění v životě děti, které nyní začínají základní školu nebo které nyní pobíhají po pískovištích a tahají kačery. Shoda je však v jednom. Jediný rozumný postup je zaměřit se na co nejširší a nejkvalitnější obecné vzdělání a pěstování schopnosti logicky, systematicky, samostatně a pečlivě řešit problémy. A ta shoda pokračuje ještě v jednom. Optimálním předmětem, který tohle všechno umí, který při kvalitní (to je třeba zdůraznit) výuce právě tyto schopnosti rozvíjí, je matematika.
Jasně, matematiku nemá nikdo rád. Nebo skoro nikdo. Čili představa povinné maturity z matematiky je pro spoustu lidí doslova horor. Asi pro většinu. To je důležité slovo, ta většina. Protože paní poslankyně a její souputníci právě na tuto většinu míří. Inu, je před volbami. Takže skutečnost, že rozsáhlá výuka matematiky i v oblastech, kde není přímo potřebná pro budoucí praxi, je podle odborníků velmi vhodnou průpravou pro budoucí úspěšné fungování mladého člověka v 21. století, musí jít stranou. Místo toho nastupují okamžité politické zájmy. A těmi je co? Těmi je zaujmout onu většinu lidí, kteří mají na matematiku více nebo méně děsivé vzpomínky a zalíbit se jim. Že to je proti zájmům mladých lidí a dětí? No a?
Jenom vlastně na okraj: Za povinnou maturitu z matematiky se už roky přimlouvá Svaz průmyslu a další hospodářské organizace a odborníci v naší zemi. Oni dobře vědí proč, protože z nás všech nejlépe znají potíže, jaké mají mladí lidé při vstupu do života. A mezi nimi jako dost podstatný problém trůní nedostatečné znalosti právě… Ano, správně, z matematiky.
„Úžasným“ argumentem, který používají stěžovatelé na povinnou maturitu z matematiky, je tvrzení, že přece kvalita výuky a připravenost mladých řešit logicky, samostatně a systematicky problémy nemusí být přímo závislá na tom, zda je matematika maturitní nebo není maturitní předmět. Vypadá to neuvěřitelně prostě a logicky. Tak si to převeďme na češtinu. Nebo na cizí jazyk. Opravdu je nutným předpokladem, aby mladá generace zvládala nástrahy mateřského jazyka nebo nástrahy angličtiny (kupříkladu), jejich zařazení mezi povinné maturitní předměty? Podle této logiky není. Tak tedy proč máme povinnou maturitu z češtiny a cizího jazyka? A proč vlastně máme maturitní zkoušku? Když „pojedeme“ v této logice dál, tak nutně musíme dojít k tomu, že ji nepotřebujeme vůbec.
Ovšem tradice maturitní zkoušky je u nás pevná a kdo by na věc šel takto důsledně, zřejmě by u oné většiny neuspěl. Takže je důslednost odložena a stížnost směřuje pouze proti matematice.
Jenže logika matematiky jako maturitního předmětu na naprosté většině středních škol je ale jasná. Čeština je základ a je to významný pojící prvek národa. Cizí jazyk je nutný pro schopnost orientovat se a vůbec fungovat v moderním světě. A matematika je mechanismus, který učí mladé lidi soustavnosti, samostatnosti a umění řešit problémy logicky, pečlivě a se vší důsledností. Protože matematika má jednu skvělou vlastnost – neodpouští nejmenší chybu v metodě a nejmenší nepozornost. Ty jsou vždy odhalené a v konečném výsledku se vymstí. Ano, přesně takto jednoduché to je. Tato triáda předmětů má jasnou logiku.
Boj proti povinné maturitě tedy není veden lásku k českým dětem, protože kdo ji má, ten naopak matematiku musí v co největší míře podporovat. I když se do bitvy s nástrahami tohoto předmětu dětem a mladým nechce, naší povinností z lásky je, aby k tomu byli donuceni. Protože důkazem lásky není dělat milovanému život nejjednodušší.
Tedy za druhé: Jsou v tom opravdu ty volby.
