Musím reagovat na rozhovor internetového deníku Forum24 s předsedou pražských sociálních demokratů Petrem Pavlíkem. Celkově ho považuji za mimořádně nešťastný, ale to je jiná věc.
Co mne na něm skutečně vytočilo, to je nehorázné tvrzení, že moje kandidatura na předsedkyni byla zorganizována "kvůli rozředění protestních hlasů".
Petra Pavlíka usvědčuje z absolutního nepochopení situace prostá matematika.
Jan Hamáček získal v prvním kole volby 140 hlasů z 270 možných, to je 51,8 procenta.
Tomáš Petříček obdržel 95 hlasů, to je 35,2 procenta.
Já jsem získala 23 hlasů (a znovu za ně děkuji, je to příslib do budoucna), tedy 8,5 procenta.
Dvanáct delegátů si nevybralo žádného kandidáta, to představovalo 4,5 procenta.
Pokud bych nekandidovala, výsledek by byl stejný - Jan Hamáček by se stal v prvním kole předsedou sociální demokracie. Sice se slabým mandátem těsné většiny, ale stal.
I v případě, že bychom kolega Petříček a já dostali dohromady více hlasů a Jan Hamáček by nepřesvědčil v kole prvním polovinu delegátů, bylo by druhé kolo. A buď Tomáš Petříček nebo já bychom do něj postoupili a jeden z nás by buď získal nebo nezískal většinu.
Žádné "ředění" protestních hlasů nefungovalo, protože nemohlo.
Jediné, co bláznivá konstrukce Petra Pavlíka ukazuje, je fakt, že zrušit matematiku jako maturitní předmět, byla fatální chyba. Ani dospělí lidé v relativně důležitých funkcích zjevně nejsou schopni používat v praxi elementární matematické postupy.
Vyzývám tedy: Matematika by měla být maturitní předmět. Přinejmenším pro politiky.
K tomu rozhovoru bych poznamenala ještě něco.
Již jsem řekla, co si myslím o rošádě ministrů. Na druhou stranu každý demokrat musí přijmout výsledek volby, jakkoliv těsný, měl by ho akceptovat a přijmout.
Vítěz má právo uzpůsobit si v rámci svých kompetencí podmínky tak, aby mu vyhovovaly.
Přesně to Jan Hamáček udělal. V oblasti, za kterou nese plnou odpovědnost, tedy ve vládním angažmá sociální demokracie, udělal kroky, které on osobně považuje za nutné a správné. Nám ostatním se nemusí líbit, třeba i nelíbí, ale nezískali jsme většinu a okopávat vítězovi kotníky je hloupé, dětinské a je to ještě větší politická chyba.
Jan Hamáček kandidoval na předsedu s nějakou koncepcí, která má nyní podporu 51,8 procenta. Můžeme diskutovat, jak by to dopadlo, kdybychom měli přímou volbu - já si třeba myslím, že bych měla velkou šanci uspět a zvítězit. Ale to jsou dojmy, nikoliv pojmy.
Sociální demokraté by se v tuto chvíli měli soustředit na svou práci, na to, aby byli slyšitelnými a viditelnými sociálními demokraty, aby přesvědčili veřejnost, že jsme důležití a že naše politika je potřebná. Nejhorší, co naopak mohou udělat, je taktika "když jsem neuspěl já, ať neuspěje nikdo".
Sjezd měl vnitrostranický spor o koncepci pokračování naší politiky ukončit. Fakt je, že těsný výsledek tomu nepomohl. Ale vytahování vnitrostranických sporů a jejich omílání na veřejnosti je nejlepší cestou, jak sociální demokracii zabít úplně.
