Potřebujeme co nejdříve otevřít školy. Na tom se asi všichni shodneme. Musíme začít první a druhou třídou ZŠ, pak přidat třídy, kde se letos děti chystají na přijímací zkoušky. Tedy hlavně devítky a pětky.
Ještě před tím nebo hned potom závěrečné ročníky středních škol a učilišť, tedy maturanty a ty kteří budou skládat odborné zkoušky. Pro ně je třeba také skutečně obratem zveřejnit podmínky, za kterých budou probíhat maturity a závěrečné zkoušky včetně praktické části.
A pak je třeba otevřít v nějakém co nejrychlejším tempu zbytek školství. Přičemž by bylo jistě správné přihlížet i k přání mnoha rodičů, aby bylo otevření prvního stupně pokud možno co nejkompaktnější. Samozřejmě je zde otázka vysokých škol, která je palčivá a vážná, ale na straně druhé je specifičtější a nyní ji ponechám stranou.
Nicméně na tomto harmonogramu také panuje vcelku jasná shoda.
Co je ale předmětem dohadů, to jsou především podmínky, za jakých budou školy otevírány.
Připomenu několik klíčových bodů a podle mého chyb, které se staly.
Po konci první vlny sice mnozí (včetně mne a školského výboru sněmovny) naléhali na ministerstvo školství, aby byly připraveny velmi důkladné plány pro vlnu druhou a aby bylo urychleně dotaženo technické zajištění případné distanční výuky, ale skutečně dosažený pokrok byl minimální.
Během léta nebyly školy vybaveny dostatečně účinnými ochrannými pomůckami. Nebyla vypracována a se školami prodiskutována metodika jejich používání.
Nejvyšší místa školského systému se nechala ukolébat, ještě na konci srpna nás ministr ujišťoval, že nás čeká normální školní rok. A to přes jednoznačná varování odborníků, že tomu tak nebude.
Ani na začátku výuky nebyly do škol dodány ochranné pomůcky. Zcela se rezignovalo na testování studentů a žáků, učitelek, učitelů i nepedagogických pracovníků školství. Nebyly včas připraveny metodiky pro distanční výuku doplněné o problémy z jara a hlavně poučené z těchto problémů. Když už metodiky připravené byly, tak na řadu věcí nedokázaly odpovědět.
Školy pak byly zavřeny v době, kdy prudce rostl počet nakažených mezi učitelkami a učiteli i mezi dalšími pracovníky ve školství a situace se stala neudržitelnou.
To jsou vážné chyby z minulosti. Už se staly a odpovědnost nesou konkrétní lidé. Teď ale není ta nejlepší chvíle se v ní hrabat. Na to bude ještě dost času. Nyní totiž musíme především společně přemýšlet, jak děti a studenty dostat do škol co nejdříve a jak napravit alespoň část škod, které se staly.
K postupu otevírání: Velmi silně vnímám připomínky z praxe, že aby mělo smysl rozeběhnout výuku, bylo by třeba, aby se vyučovalo alespoň měsíc před Vánoci.
Osobně bych navrhla otevřít první a druhou třídu. Toto otevírání pak rozložit do několika dnů a podle doporučení hygieniků ho propojit s testováním. Jistě a opakovaně u učitelů a školních zaměstnanců, případně u dětí a studentů tam, kde to má podle odborníků smysl. Potřebujeme najít způsob, jak zajistit, abychom neotevřeli třídy a nemuseli je pak obratem jednu po druhé dávat celé do karantény. Nevím, nakolik bychom byli schopni takovou akci zajistit, ale pokud Slováci dokázali pomocí testů ze slin za víkend to, co se jim povedlo při plošném testování, měli bychom být schopni uskutečnit nepoměrně menší akci tak, abychom mohli otevřít první a druhé třídy.
A pak lze pokračovat podle onoho výše shrnutého scénáře priorit.
Otázkou pak je, zda takový postup začít hned nebo ve chvíli, kdy počty nakažených za den poklesnou pod nějakou hodnotu, kterou určí ministerstvo zdravotnictví. To není otázka pro odborníky na školství, ale pro epidemiology.
V dalším kroku musíme přemýšlet, jak zachránit tento rok a jak si poradit s dosavadními výpadky. Osobně bych asi hlasovala pro prodloužení roku o jeden týden v červenci a o zahájení dalšího školního roku o jeden týden dříve v srpnu. To by bylo celkem 14 dnů navíc. Není to moc, ale učitelům by to umožnilo udržet výuku po celý červen a po skutečně celé září – oba tyto měsíce bývají „rozbité“ různými akcemi. A k tomu ještě jeden pro mnohé rodiče asi nesympatický krok, letos by nemělo být tolerováno to, co se jinak děje dosti běžně, totiž „braní“ dětí ze školy o týden nebo 14 dnů dříve či naopak „dávání“ dětí do školy o něco později a cestování na dovolenou mimo oficiální prázdniny.
Vím, že to není zrovna populární návrh, ale vzdělání dětí je snad důležitější než užít si Chorvatsko v trochu klidnější podobě mimo hlavní sezónu. Určitě je ale třeba takové kroky probrat s veřejností vlídně a s jasným vysvětlením, proč je to nutné. Což platí obecně. Heslo koronakrize by mělo být: Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat!
Určitě by také bylo vhodné přehodnotit rozložení prázdnin a volných dnů příští rok na jaře a poněkud je omezit, sjednotit volna a udělat celý zbytek školního roku „kompaktnější“ tak, aby měli učitelé více času na soustavnou práci místo „krocení dravé zvěře“ po návratu z prodloužených víkendů.
Myslím, že nějaký podobný plán by měl na ministerstvu co nejdříve vzniknout, měl by být projednán s učiteli a odborníky a samozřejmě podroben i veřejné diskusi, tedy poskytnut k vyjádření rodičům. A to všechno by se mělo uskutečnit opravdu rychle. Popravdě – měli jsme s tím začít ihned, jak jsme byli nuceni školy uzavřít. Každý další den, který promarníme čekáním na zázrak, je dnem, o který obíráme naše děti. Což je, řekněme to jasně, hanebné. Nejvíce za to v budoucnu zaplatí děti, které to dnes nemohou nijak ovlivnit.
