Mnohdy je pro děti lepší když se rodiče rozejdou než aby žily v atmosféře napětí, hádek a lhani. Tyto situace dětská duše vnímá a není to pro ně do budoucna dobře. Sice to ze začátku bolí, ale děti se snadno přizpůsobí a tatínky si možná užijí víc než když byl doma.

děti potřebují především dva milující a pečující rodiče, kteří spolu dokážou spolupracovat a vlídně vycházet. celkem jedno, zda pod jednou střechou nebo pod dvěma...

Otřesnější zpověď jsem už dlouho nečetl.

Jen bych chtěl dodat, že já to nevidím tak černě, většina mých přátel žije ve spořádaném manželství. Řeší problýmy s dětmi, se školou, s penězi, se zdravím, nikoliv však s manželskou nevěrou. Bude to nejspíše tím, že jsme věřící a naši přátelé taktéž. Jednou jsme něco slíbili, tak to platí a dodržujeme to. Ani ne tak proto, že se bojíme božího trestu, jako proto, že víme, že je to dobré pro nás dva a hlavně pro naše děti. Víme, že těch pár chvil rozkoše by přineslo tolik problémů, že to nestojí za to.

Když člověk cítí, že je něco správné, má to udělat hned a neodkládat to, protože jinak vždy prodlužuje agónii něčeho, co už dávno není. Jenže druhým se vždycky dobře radí. Nebojte se. Všechno špatné jednou zůstane za Vámi a bude líp. Hezký den

Neexistuje univerzální rada! Obecně by snad jen bylo vhodné ten nefungující spolek rozpustit, pokud to výrazněji škodí, zejména pak dětem. A ve vztahu k nim se snažit při hodnocení situace být maximálně objektivní (pokud to lze).

Vždy ovšem platí univerzální, že až na vzácné výjimky je problém, vina, chyba (či jak tomu chcete říkat) pouze na jedné straně. Proto je pro mnohé výhodnější být singl, protože se pak jen minimálně musíte přizpůsobovat partnerovi, čemuž se při společném soužití nevyhnete.

A být spolu jen kvůli dětem je mnohdy jen klišé, které škodí nejvíc právě těm dětem.

Přeji vám rozum a štěstí zvolit pro vás i děti co nejpřijatelnější řešení.

Za tu zpověď karma, je to tak.

Možná je na čase to pustit. Ego se zdráhá, ale duše bude zase na světě ráda! Život je o vás, o vašem štěstí.