Nejsem zastáncem polyamorie, ale neodsuzuji ty, kteří v ní žijí. Ono je to totiž poněkud jinak, než píšete. Nejste si jistá svou připraveností na monogamní vztah a tak preferujete polyamorii, jenže taková ideální polyamorie je složitější a obtížnější než monogamní vztah. A je velmi tenká dělící čára mezi polyamorií a promiskuitou. Přeji vám, ať se v tom neztratíte. A omlouvám se za komentář, neb nejsem žena.

Zdá se, že v tom máte trochu zmatek, tak já vám to vysvětlím. Láska je intenzivní citový vztah k vlastnímu já realizovaný prostřednictvím druhé osoby. Láska nejčastěji prochází žaludkem, žaludem (u mužů), peněženkou (u žen), ale občas také srdcem. Pokud se nám nedostává lásky ke svému já v uspokojivé míře, máme silný pocit popření vlastní existence a intenzivní dojem osobní zbytečnosti, s čímž se vůbec nežije dobře, proto skoro všichni potřebujeme lásku. Pokud ji nemáme, naše ego trpí a hrozí nám egologická katastrofa.

Jasně, kvůli citovému poutu ještě nemusíme sdílet partnerovy zapáchající ponožky nebo partnerčiny menzes výstřelky ve společné domácnosti, ale jaksi mi to přijde takové zvláštní, ty volné vztahy nebo polyamorie. Každopádně vám přeju hodně štěstí, ať se konečně najdete, i kdyby to mělo být třeba až v osmnáctém pohlaví a čtrnácté sexuální orientaci :-)

.... a po šestém dítěti