Někdo by mohl říct, že jeden člověk nemůže nic změnit, ale to je blbost. Já si myslím, že když všichni začneme u sebe a nebudeme jen zavírat oči a dělat, že se nás to netýká, tak se pak konečně začnou dít věci.
V minulosti jsem se nikdy příliš nezajímala o to, jak velké množství jídla, které jsem nestihla sníst vyhodím, a co to ve finále může způsobovat. Některé věci mi často vůbec nedocházely. Změnilo se to až jedno léto na škole v Dánsku, kde fungoval dobrovolnický spolek, který se věnoval „nechtěným“ potravinám. Jednoho dne nás pozvali do auly a pustili nám dokumentární film Just Eat It. Po jeho shlédnutí většina lidí změnila své přemýšlení o jídle a jeho nakupování. Konec filmu spolek ještě okořenil pozváním do jejich obchůdku. Shromažďovali suroviny ze supermarketů, které by byly jinak vyhozeny. Proč? Jen proto, že datum spotřeby se blížilo expiraci (nebylo prošlé, jen zbývali podle vytištěného data třeba 3 dny) nebo proto, že banán nebyl dostatečně zahnut, aby se vzhledově líbil zákazníkům. Všechno tohle jídlo si studenti a nejen ti, mohli vzít, nebo nakoupit za velmi symbolickou částku. A to je pro mezinárodní studenty, kteří studují v Dánsku a sakra se koukají, kolik co stojí, hrozně super. V Dánsku je poměrně rozšířený dumpster diving, což v překladu znamená potápění se do popelnic. Ale v Dánsku není popelnice, jako popelnice, a tak jsme s pár studenty utvořili skupinku a na popud Just Eat It jsme jednoho večera po setmění vyrazili na kolech k supermarketu. Za obchody býval většinou veliký, čistý plastový konteiner, do kterého se večer úhledně skládají zabalené suroviny, které druhý den projdou, takže pro supermarkety už nejsou vhodné. Museli jsme akci udělat po tmě, protože v Dánsku je tohle nelegální. O pár minut jsme vysmátí odjížděli na kolech od supermarketu a vezli si hromadu zabalených potravin, z kterých jsme druhý den vařily. Ano, mléčné výrobky a maso jsme samozřejmě vynechali, to by byl trochu risk.
V České Republice jsem v noření se do popelnic už nepokračovala, ale tahle dánská zkušenost mě naučila nad jídlem více přemýšlet. Po návratu domů, jsem začala pátrat, zda u nás funguje něco podobného. Našla jsem dobrovolnický spolek Zachraň jídlo, který hledá způsoby, jak jídlem neplýtvat. Dělají i různé akce, kde shromáždí nechtěnou zeleninu a společně uvaří třeba Křivou polévku, kterou pak rozdávají nebo zavařují marmelády. Podařily se jim i tak skvělé věci, jako například to, že dvě restaurace začaly darovat jídlo seniorům v potravinové nouzi. Pokud vás zajímá více, určitě zavítejte na jejich stránky. Díky Zachraň jídlo jsem se dostala i k několika faktům, jako je například:
- Voda potřebná na výrobu jednoho jídla = 2 hodinám sprchování
- 1 člověk by bez vyhazování potravin ušetřil jídlo na 49 dní
- Kdyby bylo plýtvání potravinami státem, bylo by 3. zemí s největším vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší
- 1/3 vyprodukovaného jídla na celém světě se vyhodí
Začala jsem nakupovat takové množství potravin, které jsem byla vůbec schopná sníst a nevařila několik jídel najednou, abych je pak za dva dny vyhazovala, protože se to už nedá jíst. V obchodech jsem začala pokukovat po zelenině a ovoci, které můžu sníst hned ten den a supermarkety je na konci dne nebudou muset vyhazovat.
Co se Austrálie týče, tak ta mě teď učí přemýšlet ještě víc. Nedávno na nás zvonila do té doby neznámá sousedka, která nám přišla oznámit, že odjíždí na dva týdny pryč a má hodně čerstvé zeleniny, která by se jí doma jinak zkazila. Tak nám ji prý radši dá. Udělalo nám to hroznou radost, že někdo takhle přemýšlí… a ještě se omlouvala, že to není bio a jestli nám to nebude vadit.
Někdo by mohl říct, že jeden člověk nemůže nic změnit, ale to je blbost. Já si myslím, že když všichni začneme u sebe a nebudeme jen zavírat oči a dělat, že se nás to netýká, tak se pak konečně začnou dít věci.
?
Foto k perexu: https://www.annanaturals.com/the-fertility-diet-5-changes-to-make-today/
