Pouhé rýpání nebo šikana aneb nejsem moc přecitlivělá...?

...jo, někdy jsem, to asi občas každý. Ale životní bouračky mi tu moji karoserii docela obrousily a myslím, že už dokážu věci rozlišovat mezi tím, co je blbé rýpnutí a mezi tím, co je už řekněme za hranou.

Když pracujete se šovinistickým, egoistickým člověkem, dost možná se těžko rozpoznává, co je jen jeho despotická, šovinistická povaha, kdy si to nemá člověk brát osobně ty narážky co už dost možná hraničí se šikanou.

Drobné narážky typu „nevymýšlej si“, já vím, že jsi to udělala a pádné a dokázatelné argumenty jsou smeteny „ze stolu“ s těmito slovy, dá se to asi zpočátku brát jen jako šovinistův slovník, jeho způsob chování k lidem. Jenže když se takové narážky stupňují, jakýkoli protiargument je smeten silnějšími slovy „nelži“, a předložením důkazu o splnění úkolu je pouze hlasité mlčení a hledání jakýchkoli sebemenších chyb, je to čím dál tím těžší. Když se žádné chyby nenajdou, stejně se snaží je najít za každou cenu třeba tím, že to není dostatečně barvičkové.

Prvním signálem, že asi něco není v pořádku bylo to, že mi začal tykat bez jakýchkoli formalit. Bez nabídky tykání. Přešla jsem to, protože přece nejsem cimprlich, po čase jsem zjistila, že k ženám obecně si to dovolil ke všem, všude ikdyž ji viděl poprvé, bez ohledu na postavení. Střípky skládačky se pomalu scházely dohromady, přicházely informace, rýpání se stupňovalo. Na zadaný splněný úkol přišla sprcha kritiky, že měl být jinak, že jsem ho neudělala jak chtěl, bohužel riziko ústního zadání...to se blbě prokazuje, že úkol byl pochopen a splněn správně dle zadání, ale kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde.

Stupňuje se to dále. O ukončení jedné z dceřiných firem se dozvím, protože se předemnou prokecne, ale podle jeho slov jsem blbá, že to nevím, protože on o tom všechny informoval emailem a nemám si vymýšlet, že nic emailem neposlal. Vlastně na argument, nic jste mi neposlal, se mi dostává opakované reakce typu, že si vymýšlím, že lžu a ať se nevymlouvám.

Následně je mi neustále podsouváno, jak se dostatečně nevěnuju zájemcům o pronájem a že jsem nikomu neodepsala, když řeknu, že každému zvlášť a navíc z mého osobního profilu (och má chyba), je mi řečeho, že si vymýšlím. Na toto už není obrany.

Nakonec je mi vytýkáno, že se bavím s kolegyní z dceřinné firmy, která ke konci roku končí, na argument, že spolu řešíme jen nejnutnější věci je mi odpovězeno, že ať si nevymýšlím (ano, opět) a dávám si pozor na to, co jí řeknu.

Ve finále nebyl den, kdy by nebylo něco špatně. Špatný konektor v pc u lektorky, pro připojení projektoru byl podán tak, že já neumím připojit zařízení a nemám si vymýšlet. Na argument, že tento jediný kabel všem funguje a jen ona má vadný konektor a ví to, i to před ním řekla, jsem opět sejmuta slovy, že si vymýšlím a nejsem schopná to připojit. Že ve skladu jsou jiné kabely, když říkám, že nejsou, ať mi je najde, je mi řečeno jsou a že neumím hledat, ale nenajde mi je.

A takhle bych mohla pokračovat, každý den, kdy tam nebyl, byl klid, stres, že přišel byl neuvěřitelný. Odejít na toaletu nebo na poštu se setkalo s tím, že ale on mě zrovna potřebuje a já tam nejsem.

Jo Ty chceš v Pátek homeoffice? Ano, Pátky tu přece být nemusím, řekli jste mi to při pohovoru. No, to je problém, je potřeba abys tu byla každý den.

Že můžu občas odejít v 15 hodin, když není školení, to jsme si taky dohodli, ale na to se taky nějak zapomnělo, podotýkám, chtěla jsem to max.2x do měsíce.

Tys mě nezahrnula do výplat? Když už mě neplatí dceřinná společnost, která skončila. Ne, já tuhle informaci nedostala, nevím jak to máte nastavené. Arogantní pohled, reakce „ale prosimtě“ tohle jsem Ti říkal. Tak co mám tedy dělat, do tohoto já nevidím a bylo mi tedy potřeba říct, ať připravím novou smlouvu! Místo vysvětlení, ingorujíc mě začně někam telefon. Nic jsem se nedozvěděla.

Informace se tam nepředávaly, mě, která měla vědět všechno se nic neřeklo, ale pak mi bylo řečeno, že lžu, že si vymýšlím, že mi to bylo řečeno/posláno emailem.... Na argument, tak mi ten mail ukažte byla vždy řeč okamžitě stočena jinam.

Nemyslím si, že bych si až tak moc brala věci osobně, tohle už prostě byla šikana, možná skrytá forma šikany, ale prostě šikana. Protože ta má spoustu různých převleků a protože jsem ji už zažila, mám ty hrany oboušený už trošku víc, vydržím víc, o to hůř to pak snáším, když to už nesnesu.

Asi to byl výkřik do tmy, ale někdo se v tomto třeba najde a já to potřebovala ze sebe nějak vypsat. Byť by tohle mělo pomoct jednomu člověku. Protože tohle chování považuje hodně lidí za normální, hodně lidí si to pak bere osobně nebo je omlouvá, ale v pořádku to není.

Mělo to dohru, velkou dohru i ve formě pomluvy (ano pomluva je trestná) ale jsem v pozici, kdy nemám moc šancí dokázat opak. Takže ponaučení a mlčení z mé strany na jejich pomluvy, protože tady jakákoli obrana nemá význam, bohužel