Mexické Amazonky

Že Tehuány (ženy z Tehuantepecké šíje v jižním Mexiku) nelze označit za křehotinky, je zřejmé od samého počátku. Drsně a otevřeně se popichují, pomlouvají, shazují, a jak zjistíte záhy, ani pro ránu nejdou příliš daleko. 

Po rušném víkendu se zotavujeme v jedné z tehuantepeckých kantýn (hospod). U nízkých stolků s plastikovými ubrusy popíjí či hraje karty asi deset mužů. Na barové stoličce sedí s nohou přes nohu zmalovaná žena v minisukni, zřejmě prostitutka.

„Jasná doména chlapů,“ prohodím znuděně směrem k Simonovi.

Když se však těsně před půlnocí, po dvou lahvích Corony s limetkou, zvedáme k odchodu, vřítí se dovnitř obrovská ženská. Na chvíli ve mně zatrne. Rozzuřená divoženka nás naštěstí mine a vrhne se k ženě u baru. Chytne ji za rameno, začne s ní cloumat a chrlí na ni nadávky, z nichž se mi podaří identifikovat pouze „kurva“ a „děvka“.

Napadená žena se po chvíli vzpamatuje a zahájí tvrdý protiútok. Slovní přestřelka rychle eskaluje v pořádnou bitku.

Přítomní muži si přesunují židle ke zdi, aby ženám nepřekáželi, a lhostejně zápasu přihlížejí. Pouze barman se pokouší zasáhnout. Nutno říci, že nepříliš úspěšně.

Kvílení, mlácení a kopání však trvá jen pár minut. Útočnice nakonec vypochoduje opět ven očividně spokojená, že to té druhé pořádně nandala.

Muži se vracejí ke svým lahvím a kartám, aniž by zápas nějak komentovali, jako kdyby byli na podobné scény už zvyklí. Zbitá žena schlíple vyleze na svoji stoličku u baru, chvíli vyčkává a pak se rychle prosmýkne na ulici.

„Naše ženské se prostě rády předvádějí,“ postěžuje si  barman, „což je OK, jen ať to proboha nedělají v mém lokálu,“ dodává s povzdechem.

Tehuány si však fyzicky nevyřizují jen své osobní účty, v průběhu dějin si totiž vybudovaly pověst odvážných bojovnic odhodlaných bít se za spravedlnost a nezávislost. Hrály důležitou roli v nejrůznějších rebeliích, demonstracích, protestních pochodech či blokádách silnic, ať už proti španělským kolonizátorům či novodobým diktátorům.

Jen mezi lety 1660 a 1882 vypuklo v tehuantepecké oblasti devět velkých povstání, v nichž se ženy projevovaly jako skutečné Amazonky. Sdružovaly se do tlup a zbraně – většinou nože a kameny – často ukrývaly pod sukněmi.

Nejslavnější vzpoura se odehrála v Tehuantepecu v roce 1660. Starosta Juan de Avellán uvalil na indiány nové, přehnaně vysoké daně a tvrdě postihoval ty domorodé náčelníky, kteří neprojevovali dostatečnou svědomitost při jejich výběru.

Španělský kronikář Cristobal Manso de Contreras popsal krvavé události, k nimž došlo na Velikonoční pondělí:

Starosta nařídil výprask indiánského vůdce za to, že doručil lajdácky vyrobené deky, jen aby provokoval a obtěžoval jeho (starostovu) mysl.Tisíce indiánů shromážděných ve městě na oslavu Velikonoc se začaly vyzbrojovat kameny a klacky. Následoval divoký útok.Zaplnili ulice, okupovali náměstí, obklíčili domy a získali kontrolu nad okolními kopci (…) ženy byly nejhorší a nejzatvrzelejší, odvážně a statečně vrhaly kameny.

Starosta byl ze své rezidence vyhnán ohněm a kouřem. V posledním zoufalém pokusu o záchranu holého života se rozběhl ke kostelu. Uprostřed náměstí byl však sražen „dobře mířeným kamenem“.

Dav žen a mužů se na něho vrhl, bili ho hlava nehlava, až ho nakonec propíchli jeho vlastním rapírem (dlouhým tenkým mečem).

Říká se, že „dobře mířený kámen“ hodila žena, ačkoliv detaily jsou, vzhledem k nepřehlednosti situace, nejasné.

Zapotékové se zmocnili čtyřiceti mušket i jiných zbraní a po dobu jednoho roku ovládali Tehuantepec a jeho okolí.

Španělům se nakonec podařilo vzpouru potlačit. Hlavní viníci byli zadrženi a krutě potrestáni, ženy stejně jako muži.

De Contreras zmiňuje některé tresty:

Lucía María a Francisca Cecília se odsuzují k věčnému vyhnanství; a vlasy řečené Lucíi Maríi budou ostříhány a její ucho bude uříznuto a přibito na pilíř šibenice (…)Magdalena María, hornice, se odsuzuje ke sto ranám na veřejném prostranství, její vlasy budou ostříhány a bude dovedena k šibenici, kde bude její ruka uříznuta a přibita na pilíř šibenice, protože toto je místo, kde řečená seděla nad tělem mrtvého starosty a bušila do něj kamenem pronášejíc hanebná slova.