V souvislosti s letošním festivalem Prague Pride, který mnozí představitelé katolické církve jako obvykle démonizovali, musím upozornit na jejich jihomexické souvěrce. Ti si gayů nejenže váží, ale pořádají pro ně i bohoslužby!
Tehuantepecká šíje, téměř stoprocentně křesťanská, je totiž po celém Mexiku známá svým liberálním postojem ke všem transvestitům, homosexuálům, transsexuálům a jim podobným. Místní jim říkají muxe (čti muše), považují je za třetí pohlaví a většinou je přijímají jen s minimálními předsudky. Muxové pomáhají s domácími pracemi a starají se o rodiče ve stáří. Zřejmě proto kolují drby o tom, že zdejší mámy aktivně vychovávají jednoho ze svých synů jako dívku – aby s nimi zůstal navždy. Jak říká místní přísloví: „Každá rodina by měla mít alespoň jednoho muxe, pro štěstí.“
Na tři okázalé dny v roce přiláká bizarní oslava Vela de las Auténticas Intrépidas Buscadoras del Peligro (slavnost opravdových neohrožených hledaček nebezpečí) ve městě Juchitán nejen gaye, lesby, transvestity a transsexuály z celého světa, ale také mezinárodní média, což z celé akce vytváří událost, kterou prostě nesmíte zmeškat, bez ohledu na to k jakému pohlaví inklinujete. Jedná se v podstatě o gay pride „pochod hrdosti“ doplněný o večerní galashow a... regulérní katolickou mši.
Podle legendy svěřil Bůh sv. Vincentovi Ferrerovi, patronovi Juchitánu, tašku plnou muxů, aby je rozmístil po všech městech v oblasti. Když však Vincent dorazil do Juchitánu, taška se mu protrhla a všichni muxové se vysypali. Příběh elegantně pomáhá místním kněžím vyrovnat se s každoroční bohoslužbou pro muxe v hlavním juchitánském kostele, jenž je zasvěcený právě nešikovnému světci.
Do kostela přicházíme brzy odpoledne v den oslavy. Přidáváme se k nesourodé skupině novinářů s kamerami a stativy a čekáme, až se stane něco kontroverzního.
Dlouho se neděje vůbec nic.
Konečně se, s asi půlhodinovým zpožděním, objevují prvnímuxové. Pyšně vcházejí do kostela, někteří oblečeni v ženských zapotéckých krojích, jiní v hodně odvážných plesových šatech, ze kterých by papežovi oči přecházely, a kroutí se jak na přehlídkovém molu.
Fotek chtiví žurnalisti lemující obě strany uličky začínají ihned cvakat, blýskat, přibližovat, více přibližovat a natáčet, jako by se jednalo o celebrity na Oskarech.
A muxové si s hollywoodskými hvězdami rozhodně nezadají. Světla reflektorů si dokáží užít. Pózují, vypadají důležitě a předvádějí se mezi kostelními lavicemi. Nádherně dekorované sochy svatých nemohou s touto novou výstřední kongregací vůbec soupeřit.
Kněz zvedne ruce, jako by se chystal všechny exkomunikovat. Přítomno je asi padesát transvestitů, padesát normálně oblečených lidí a dvacet novinářů. Všichni ztichnou.
„Nepodporuji to, ale respektuji to,“ promluví kněz. „Všichni bychom se měli navzájem respektovat bez ohledu na naši sexuální orientaci, ekonomickou situaci, etnicitu nebo náboženství, a proto vás všechny vyzývám k respektu, skrze nějž můžeme dosáhnout lepší společnosti a lepšího spolužití. Začněme sami u sebe, milujme sami sebe, respektujme naše tělo bez předsudků a nezneužívejme ho,“ zdůrazňuje opatrně.
Mše trvá asi hodinu a jenom jeden muxe si dojde pro svatou hostii. (Ta je pouze pro ty, kteří se předtím vyzpovídali ze svých hříchů.)
Když tak sleduju vesele se bavící transvestity kolem mě, mám pocit, že celá ta mše nebyla vůbec o náboženství, ale jen a pouze o nich. Skutečně jí plně využili k tomu, aby se všem s hrdostí předvedli. I pánbíčkovi.
Kněz nakonec pozve všechny juchitánské muxe v zapotéckých ženských krojích k oltáři. Zbytek osazenstva se shromáždí kolem nich a fotí si je s Pannou Marií a Ježíšem na kříži.
Když prý tenhle kněz před lety začínal, nedovoloval muxům do kostela ani páchnout. Časem ale zjistil, že se holt bude muset zdejším zvykům přizpůsobit, jinak bude mít v kostele pořád prázdno. Také shledal, že mu podpora homosexuálů pomůže, více než kterákoli jiná akce, ke zviditelnění a popularitě. A tak je to nakonec výhodné i pro něho.
Po mši se muxové celé odpoledne producírují v ulicích Juchitánu, aniž by nikoho pobuřovali, ba naopak, místní jim nadšeně aplaudují. Večer se všichni shromáždí na Vela muxe, obrovské fiestě, kterou si nenechá ujít nikdo, kdo v Juchitánu něco znamená, a kde starosta každoročně korunuje muxí královnu.
Jen pro zajímavost, katolický katechismus, jak nám v minulém týdnu připomněl i kardinál Duka, popisuje homosexuální akty jako „velkou mravní spoušť“ a „vnitřně nezřízené“. Stanoví, že lesbické a homosexuální vztahy jsou „proti přírodnímu zákonu“ a za žádných okolností nemohou být schvalovány.“ Doporučuje však také, aby homosexuálové byli „přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem“ a nařizuje „homosexuálním osobám čistotu“.
Současný argentinský papež František ovšem přistupuje ke gayům a lesbám mnohem smířlivěji než jeho předchůdci. „Když je někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, tak kdo jsem já, abych ho soudil,“ nechal se dokonce slyšet.
A tak kdo ví, třeba se časem podobné progresivní iniciativy rozšíří z Juchitánu do Latinské Ameriky, a snad i dál. A možná nakonec i ti naši velebníčkové podlehnou liberálnímu proudu, když už nic jiného, tak to zviditelnění, popularita a zaplněné kostely by za hřích stály, ne?
