Zůstat nad věcí

Trochu se zlobím, že mi byl odstraněn článek, ale nakonec mám chuť poděkovat adminovi za to, že mi článek stáhl. A to jsem s ním měla hodně práce. Rozhodla jsem se zůstat nad věcí, i když jsem utratila dvě hodiny svého času.

Mám zablokovaný krk, měla bych si lehnout, ale ta myšlenka „zůstat nad věcí,“ je dotěrná. Měla jsem zůstat nad věcí už včera, když jsem odemykala byt v Praze. Měla jsem si hodit tělo na postel nebo na moje lehátko, číst si a neuklízet, nemýt ohromné okno, prostě být nad věcí a trochu v nepořádku. Ale to já ne, to já chci mít čisto, protože čisto a vůni bytu miluji.

Nestačilo, že jsem gruntovala celkem čistý byt, ale sedla jsem si a psala jsem o tom, že téměř ve stejnou dobu byla v Hong kongu zproštěna vinny řecká modelka (21 let), protože se za ni rvala média, Řecký stát, rodina a její advokát. Hrozilo ji 20 – 25 let vězení. Psala jsem o tom, že je mi líto řidiče kamiónu Jiřího Sagana, ale nakonec díky stažení článku se zamýšlím, že my vůbec nemůžeme vědět, kde je pravda ani u jedné ze žen, ať je to Řekyně nebo Češka, je to jedno. Ty příběhy jsou shodné a slovo od slova stejné. A tak jsem pochopila, že mnozí nemusí věřit řidiči atd., ale už to nechci rozebírat, musím zůstat nad věcí.

K této úvaze jsem došla, protože jsem se rozhodla nenaštvat za stažení článku, ale zůstat nad věcí. Včera se mi to podařilo. Dívala jsem se na film 33 životů v hlavní roli s A. Banderasem, který byl natočen podle skutečné události. Sledovala jsem příběh 33 mužů a jejich boj o život, protože zůstali 69 dní zavaleni v dole. Stalo se v Chille v roce 2010. Vřele tento film doporučuji. Najednou mi do hlavy skočila myšlenka, že my tady v Evropě nemáme vůbec potuchy, jak se žije ve světě, co je to opravdový boj o život.

Pak jsem si vzpomněla na MUDr. Maďara z posledního dílu pořadu Všechnopárty (mimochodem dle mého jediný pořad, který je vážně super), který vykládal o tom, jak jezdí několik lékařů do Afriky za svoje vlastní peníze pomáhat do jednoho malého afrického státu. Ti lidé, kam jezdí tento skvělý lékař, nevědí, jak vypadají. Nemají prostě zrcadlo. Neznají svůj obličej. A navíc neznají hodiny. A ještě neznají kliku od dveří, protože když přicházejí do ordinace, tak se protáhnou úzkou škvírou, jelikož netuší, že se dveře dají otevřít více.

Co je nějaké stažení článku oproti těmto a mnoha jiným příběhům? Nic, není to nic. Doléhá na mě myšlenka, že naše EGO nám brání být nad věcí. A je jedno, jestli jsem to já – blogerka - nebo admin. EGO někdy musí jít do háje, protože zůstat nad věcí je úžasné.

KRÁSNOU NEDĚLI VŠEM