Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JV

Byla to "krasna" doba, kdy "ulicni" vybor rozhodoval, jestli budete studovat, nebo hned do "pracovniho" procesu. Znamky nehrali velkou roli .

1 0
možnosti
IL

museli jste je obelstít, jít nejdříve do pracovního procesu a při práci studovat;-)

0 0
možnosti
PC

Paní Katerino,;-)

napsala jste to hezky a takřka ve všem jsem s Vami zajedno. Dobu před 1989 jsem nesnášel, nikdy jsem ses ní nesmířil. Ale jak píšete, člověk si vytvořil jistou imunitu, která mu pomáhala tak nějak nejen přežít, ale přece jen si najít i svůj klid k žití, pokud se mu podařilo politiku z velké části ignorovat.

Nikdy jsem si v té době nepřipustil, že by eventuální vymámení se z tohoto zapšklého stavu mohlo přinést nakonec něco ještě daleko horšího. Bohužel, to, co se dnes děje ohledně koronateroru, snad nemá v historii obdoby. Tak osekat svobodu člověka, jak jsme toho dnes svědkem na všech úrovních, je nèco naprosto neakceptovatelného, neomluvitelného a trestuhodného. Je to o to horší, ze se tak děje v celém světě pod pokryteckou zástěrkou "ochrany zdraví", čemuž ani průměrně inteligentní člověk nemůže věřit.

Rád Vám dávám karmu R^

2 1
možnosti
Foto

Jé, Vy jste to měl za mě dopsat, protože Váš příspěvek je naprosto všeříkající. Děkuji moc.

0 0
možnosti
Foto

Moc hezkéR^ Komunismus jsem zažila jenom jako dítě, proto na tu dobu ráda vzpomínám. Když se zamyslím, tak je jasné, že teď jsme kontrolováni mnohem více než dříve ,,díky,, IT. Proto raději nemyslím, jinak by se člověk zcvoknul ;-) Užívejte sluníčko, snad Vás pustí na sraz :-)

5 8
možnosti
LB

Namátkou jsem si připomenula pár okamžiků radostného života v Československu 80. let. Třeba takové "osobní charakteristiky žáků", které se přikládaly k žádosti žáka ke studiu na střední škole. Nejenže musely obsahovat stěžejní informaci, zda rodiče jsou či byli členy KSČ a celkovou politickou angažovanost rodiny, ale i vyjádření, zda se u 14letého žáka základní školy neprojevily negativní postoje k našemu socialistickému zřízení.

Také "ráda" vzpomínám na hrůzu, kterou jsem prožívala pokaždé, když jsem si z Prahy do jižních Čech vezla nějaký samizdat, jako např. vzpomínky Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa, nebo Lidové noviny, které tehdy vydávali Jiří Ruml a Rudolf Zeman.

A to už ani nepřipomínám moře času stráveného na desítkách zbytečných schůzí a třeba IPVU, což byla ideově politická výchova učitelů. A vánoční výzdoba školy? Ani náhodou! To ještě musela několik týdnů doznívat výzdoba k Měsíci čsl.-sovětského přátelství a povinná návštěva sovětských filmů.

Mně ani mým dětem se po této době nijak nestýská. Vážím si toho, že ještě stále můžu žít ve svobodné a demokratické společnosti, kde se děti nedělí na protežované potomky straníků a na ty druhé.

12 0
možnosti
  • Počet článků 332
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1559x
Jsem žena, která se neustále potýká mezi dvěma světy - mezi řeckým a českým. Neznám slovo "nejde to," když jde o záchranu lidského života. Neznám pocit závist a nenávist.

Mám jednu velkou touhu, kterou v sobě nosím od malička, snad se mi podaří i tuto splnit.

A nic jiného už o sobě psát nebudu, nemá to smysl. Od toho je blog, abyste si udělali názor sami. 

Seznam rubrik