Za chvíli to bude také 40 let

Ani nevím, kolikrát za den mi naskočí do hlavy, proč je to tady v ČR tak moc smutné, proč jsou lidi na sebe oškliví, proč si nepomáhají, proč je tady tolik zloby a nenávisti? A netvrďte mi, že je to těmi čtyřiceti lety okupace.

Jsem alergická na to, když slyším, že by český lid byl super, kdyby nebylo těch čtyřiceti let okupace, která všechno zavinila No jo, ale já pocházím také z Řecka, které bylo pod tureckou nadvládou čtyři sta let. A Turci byli krutí a hlavně byli úplně jiného náboženského vyznání, které neuznává žádnou jinou víru. A tak se podívejte, jak to vypadá, když napíšu 40 a 400 let, to je docela rozdíl, že?

Píše se rok 2019. Za chvíli se bude slavit 30 let, kdy není ČR okupováno. Zbývá nám 10 let, abychom dosáhli 40 let svobody. Na co se bude vymlouvat potom? To je za chvíli, roky budou vynulované, protože 40 : 40 je 1 - slovy jedna a jako jedničky ve výmluvách lze pokračovat do nekonečna..

Dnes jsem nechtěla psát, chtěla jsem si po tom příběhu „Žebračka s obřízkou,“ odpočinout. Jednak mi ten příběh dal zabrat, pak jsem začala telefonovat po celém Řecku a milou Sofii jsem nenašla. A opět jsem se začetla do některých vašich článků. U jednoho jsem měla potřebu diskutovat, ale najednou na mě vylítlo tolik nenávisti, zloby a urážek, že jsem laptop zavřela a snažila jsem se na chvíli nemyslet na psaní, na příspěvky a hlavně na diskuze.

Jednou přede mnou stála jedna stařenka a měla v ruce pár korun. Prosila prodavačku, že by chtěla bůček za 45 korun, protože více u sebe nemá. Ta prodavačka na ni byla drzá a já to nevydržela a projevila jsem se jako pravá Řekyně, která má hodně temperamentu. Stařence jsem nakoupila, vzala jsem tašku a stařenku za ruku a odvezla jsem ji domů. Fajn, až potud by to možná udělal každý z vás, nevím, ale já to mám nějak v sobě, že bráním staré lidi.

Měla jsem celý další zbytek dne zkažený. Prodavačka ode mě dostala vynadáno, zkritizovala jsem i její špinavé ruce a zavolala jsem si její vedoucí. Ovšem ti lidé, co se na mě naštvali, že řeším špinavé ruce, že řeším nějakou babičku, která nemá peníze, byli tak zlí, že to byl pro mě šok, který jsem nebyla schopna v tu chvíli tolerovat. Nedala jsem se, nedala jsem ani šanci, aby se babička styděla, i když už byla chudák úplně z toho všeho roztřesená. Nic ode mě nechtěla, ale já trvala na svém. Popadla jsem tašku, za druhou ruku jsem chytila stařenku a na lidi jsem zařvala: „Styďte se.“

P. S.

Víte, nejsem tu nová, kdysi jsem blogovala a přestala jsem. A když jsem odešla, tak jsem si hodně ulevila. Toť vše. Vy už víte.