Vyčůrané Řekyně, Aneb i já poskakuji

Vážně, tak vychytralé ženy se jen tak na světě nepotkají. Řekyně si uměly za posledních třicet let vydobýt místo na slunci. Krásně oblbují svoje manžely, svoje kamarádky. Jejich hra na dokonalé ženy je téměř stoprocentní.

To je takový rozdíl před třiceti lety a teď, že můj mozek nepobírá tu emancipaci a to postavení žen v Řecku. Kdysi uťápnuté chudinky, které myly svým manželům nohy, se naprosto změnily. Prostě jsou to chytré ženy, které vědí, jak na ty svoje manžely, syny, milence a muže všeobecně. Je to dost jednoduchý systém, ale já bych to nedokázala.

Vaří jim a obskakují je u prostřeného stolu jako bohy. Jsou připraveny vyskočit, když chce jejich muž vodu, další chleba nebo kávu. Dělají to s úsměvem a rády, protože hned po siestě si sednou a podívají se na svoje nehty a řeknou, že potřebují manikúru, rozhodně pedikúru a jít ke kadeřníkovi. Tyto služby potřebují každý týden.

S každou možnou oslavou musí mít nové šaty, tj. na vánoce, silvestra, velikonoce, na nový školní rok a na pohřby. To samé musí mít jejich děti. Muži se blahosklonně usmívají, že oni na to mají, že se o svoji rodinu postarají a tak jen platí a platí.

I přesto, že mnoho žen dnes pracuje, tak tento model se zakořenil ve všech rodinách. Byla by to velká ostuda, kdyby muž neplatil všechny ty kosmetické a módní doplňky svojí manželce a svým dětem. Pokud mají dceru, která jde na VŠ, tak takový tatík je úplný chudák. Nájem, oblečení, knihy, manikúra a pedikúra atd. atd. stojí cca 1000 EUR za měsíc. Tolik tedy musí dát svojí dceři, ale i synům, kteří zase musí mít na svoje kafíčka a pitíčka, přičemž se zdatně finančně zapojují i babičky a dědečkové. Matky se rozhodně postarají o to, aby jejich potomci nijak netrpěli.

Od malička, pokud mi otec řekl, ať něco přinesu, tak se to v mém nitru vzbouřilo. Nerada obsluhuji. Proto i vím, že bych nikdy nemohla dělat servírku nebo asistentku nějakému nabubřenému šéfovi, dokonce ani nenabubřenému šéfovi. Vadí mi to. Na rozdíl od odskakování a obsluhování mi nevadí jako žádné Řekyni, ale ani žádnému Řeku tančení. To vyskočím jako mladá holka a jsem schopna poskakovat řecké tance několik hodin. A to bylo právě dnes, protože je pátek a já vyučuji děti, potom i dospělé, řecké tance. Dnes jsem je učila tanec "zorbas." 

Díky této vlastnosti jsem věděla, že moje cesta musí být taková, abych nikdy nikoho neobsluhovala, abych nikdy kolem nikoho neposkakovala, pokud by to nebylo pouze mým přáním. Jako servírka bych rozhodně zranila mnoho lidí, ty talíře by lítaly od pultu až na stůl. Prostě poroučení nesnáším a s tím nic nenadělám.

A zase ta záhada. Jsem Řekyně, ale mluvím o svých krajankách jako „o těch Řekyních,“ nenapíšu „my Řekyně,“ nejde mi to.

Všechno, co jsem výše napsala je vlastně totální pitomost. Protože pokud někdo potřebuje, tak já pomůžu a skáču od telefonu k mailu apod., jen abych pomohla. Jsem daleko více zaměstnaná poskakováním, nežli typická Řekyně, která odskakuje pro vodu a pro chleba pro svoji rodinu. A dvě hodiny tančit, vlastně poskakovat, je docela dřina. 

P. S.

Toť vše, chtěla jsem napsat, jak jsem chytrá, že neposkakuji, ale nakonec je to úplně všechno jinak.

Video z řeckého festivalu v Kanadě. Na ulicích tančí ZORBASE.

https://www.youtube.com/watch?v=UhDgpXWkFHE