Je název dokumentárního filmu, který se začne promítat 27. 2. Jsem natěšená, ale myslím si, že problematika zneužívání mladistvých pedofily nebude dokonale zdokumentována, protože neuvidíme "ty hrdiny," co mají tak úchylné choutky
Chtěla jsem článek napsat včera večer, ale pak jsem začala číst, co to vlastně pedofilie je z odborného hlediska. Narazila jsem na to, že je odbornou veřejností značně tolerována, hlavně jsem narazila na rozporuplné hodnocení této sexuální orientace, ať už heterosexuální nebo homosexuální, kdy se pedofilové vzruší už při představě, že sexuálně dovádí s malou holkou nebo klukem.
Čtu o akceptovaných formách pedofilie, kdy i odborníci tvrdí, že tito milovníci dětí jsou skvělými učiteli, sbormistry či vedoucími dětských skupin, které se shromažďují na různých táborech. Tomu naprosto věřím, jelikož jsou celý den motivováni sexuálním vjemy, který si posléze ukájí po svém. Potud, pokud by nebyly děti zneužívány a celoživotně traumatizovány příšernými zážitky díky milovanému učiteli nebo vedoucímu, prostě kohokoliv z dospělých, bych ještě akceptovala jejich úchylku jako nemoc. Ale čtu dál a kopíruji něco, co nemůžu jako žena, jako matka, jako rodič vstřebat.
"Sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková v rozhovoru pro časopis Psychologie dnes[63] v roce 2002 popsala, jak terapeuticky doprovázela klienta, který k ní ve svých 14 letech přišel s diagnózou homosexuální pedofilie a nyní úspěšně vede dětské oddíly, avyjádřila názor, že „pedofilně orientovanému člověku by se v práci s dětmi bránit nemělo, tím spíše, je-li se svou sexualitou vyrovnán.“ - zdroj wiki - pod článkem.
V současné době je velmi snadné navázat kontakt s dítětem nebo pubertálním klukem či holkou díky internetu a chatových místností. O tom, jak je to snadné bude, myslím, pojednávat dokumentární film s názvem "A nevadí, že je mi 12?" Před časem byl s režisérkou tohoto dokumentu veden rozhovor Jiřího Kubíka a já jsem se nestačila divit, za jak krátkou dobu se na dvě figurantky, kterým bylo 19 nebo i více let, ale vypadaly na 12 let, obrátilo díky chatu na internetu mužů. Myslím, že to bylo kolem 2 500 tisíc mužů. Tento film byl natáčen tajně, přesto si přišli jedni manželé pro mladou dívenku na uvedenou adresu, aby si ji odvedli domů a použili ji ke svým sexuálním hrátkám.
Bohužel, my tyto osoby neuvidíme, jsem o tom přesvědčena, že je neuvidíme, protože všichni pachatelé budou dle mého úsudku "vykostičkováni," abychom nevěděli, o koho jde. S tím vykostičkováním bych souhlasila, ale úplně v jiném kontextu.
V této moderní době, kdy má každé dítě mobil, tablet, lehký přístup k internetu, je složité ohlídat, aby se nestalo obětí sexuálního obtěžování a v je horším případě sexuálního zneužití. Mnohdy jsou rodiče rádi, že je jejich děti neotravují a sedí s mobilem hodiny a hrají hry, některé si chatují mezi sebou nebo se jdou tajně vyfotit do koupelny, aby poslaly fotku někomu, kdo je o to požádal. A následuje vydírání a žádosti o další a další fotky, které mají mít sexuální podtext. Vyděšené děti se doma nepřiznají, co udělaly a na malér je zaděláno, mnohdy i na celoživotní trauma, které si tyto zneužité děti nesou do života.
Takže já se zeptám jednoduše, Proč není dětská pornografie a navazování kontaktů přes internet s dětmi v této době, kdy máme tolik IT odborníků, hlídaná, resp. znemožněna, aby se děti na tyto stránky nedostaly, jakož i ti, kteří je tak moc "milují." Zřejmě to nebude možné technicky proveditelné, ale proč ne?
Internet o nás prozradí hodně informací. Nyní jsem rekonstruovala jedno poschodí, a ať otevřu cokoliv, tak na mě skáčou reklamy s nábytkem nebo s koberci, se vším, co jsem si prohlížela. Takže, když umí skákat cílené reklamy, jakmile se někde objevím, tak proč nezablokovat stránky, kde se objevují pedofilové a děti?
V tomto beznadějném světě dětské pornografie pomůže asi jediné - rodiče a jejich zodpovědnost za jejich děti. Jsem přesvědčena o tom, že by rodiče měly sebrat svým dětem mobily a tablety, půjčit jim je pod jejich kontrolou, protože stát tyto ohrožené děti neumí ochránit. Cituji z wikipedie:
"V mnoha zemích je obvyklé ukládat pachatelům sexuálních trestných činů souvisejících s dětmi soudně ústavní nebo ambulantní léčbu. V některých zemích, například v České republice, je tato léčba označována za léčbu pedofilie, ačkoliv ve skutečnosti cílem léčby není změna vlastní orientace, ale úprava chování nebo nespecifické tlumení sexuálního pudu."
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pedofilie#Spojov%C3%A1n%C3%AD_pedofilie_s_nebezpe%C4%8Dnost%C3%AD_a_trestnou_%C4%8Dinnost%C3%AD
