Úvaha nad včerejší střelbou v Ostravské nemocnici

Šest mrtvých a tři těžce zranění zůstali po sebevrahovi, který měl pocit, že ho lékaři neléčí. Možná, že tento odporný čin donutí MZ ČR a celou zdravotnickou veřejnost se konečně zamyslet, kolik lidí potřebuje ve svojí nemoci 

psychologickou a psychiatrickou pomoc. Kdyby ten útočník nespáchal sebevraždu, vážně bych byla zvědavá, nač ho léčili. Tentokrát Babiš sdělil do kamery, že se bude zárovečň prošetřovat, zda nebyla psychika vraha narušena léčbou, tedy zda jeho psychika nebyla díky špatné léčbě ve stavu, kdy provedl tak ohavný čin. Docela by mě to zajímalo, spíše však čekám, že i tento drsný příběh za chvíli zapadne. A to znám tolik lidí, kteří se potřebují dostat ke špičkovým odborníkům, jelikož jejich zdravotní stav je léta zoufalý a jejich psychika chřadne.

Odrazím se od skutečného případu, kdy mladý kluk hledá šest let lékaře, který by mu vyléčil jeho chronickou boreliózu. Přestal studovat VŠ, je velmi unavený a nikomu nevěří, protože lékaři krčí rameny, jelikož ani oni mu nevěří, že tolik trpí. Byl u mnoha odborníků, ale nic, stále stejná písnička. Kdo má v rodině nebo je sám postižen chronickou boreliózou, tak ví, o čem píši. Závěr "unavový syndrom," jsou dvě slova, pod kterými můžeme číst všechno možné. Tento mladý muž byl včera u odborníka - neurologa, který mu řekl, že by měl svoje bolerie milovat, smířit se s nimi a zkusit žít tak napůl, protože to je jasné, že je to k žití a spíše k nežití. Lékař klukovi doporučil psychiatra, ale kdo ho najít? Kde najít psychiatra, který ví, co borelióza dělá nejen s tělem, ale i s psychikou? 

Další případy nebudu uvádět, protože jich je tolik, že mnozí lidé přežívají díky tomu, že polykají léky, které je mají udržet alespoň v práci, aby uživili rodinu. Hodně pacientů se stydí říct lékaři, že jsou psychicky na dně, že už nemůžou, že potřebují pomoc, protože jejich nemoc je ovládla. A tady by se už konečně měli vzpamatovat všechny odborné lékařské komise, které jsou ustanoveny k různým dg. a začít řešit i tak důležitou věc, jakou je psychika nemocného člověka. Sem patří určitě onkologie, psoriáza - lupénka - těžké vady páteře, vysoký tlak, cukrovka, prostě sem patří téměř všechny dg., kterým se říká civilizační.

A co skupina rodičů, kterým se narodí těžce nemocné děti s vzácnými dg., např. s nemocí zvanou "Motýlí křídla," těžce retardované děti, autisté, prostě děti, které sotva nastoupí na svoji životní dráhu, tak mají svůj osud spočítaný. A rodiče, kteří se nerozvedou, mají také svůj život a osud spočítaný, protože mít těžce nemocné dítě je velká řehole, velká odvaha s ním zůstat a pomáhat mu. Kdo pomáhá těm rodičům? Vynechám skupinu matek - samoživitelek a otců - samoživitelů. Je jich hodně.

Ten člověk, který si včera vybral traumatologii, kde bylo více lidí, musel dle mého úsudku vykazovat známky psychické nemoci. Možná, že je dobře skrýval, ale i tak si měli lékaři či lékař všimnout jeho chování. Nechci však tak závažnou věc posuzovat, ani soudit, protože mi to nepřísluší. Jen tak uvažuji, co mohlo jednoho člověka dovést k tak hnusnému činu? Co to bylo?

Proč ale střílel do čekajících pacientů, kteří tam seděli a čekali na lékaře, to si prostě neumím vysvětlit. Nestřílel po lékařích, prostě jen tak zastřelil pár lidí a pak se zastřelil sám. 

Tato neuvěřitelně tragická a smutná záležitost by měla dát do chodu konečně to, po čem se tady tak dlouho volá - psychologickou a psychiatrickou pomoc pacientům, kteří dlouho žijí se svojí nemoci a nemohu se vymotat z bludného kruhu, protože nejsou léčeni jako celek, jako člověk, ale jako rozkouskovaný pacient. A to je velký rozdíl. A my nejsme vytvořeni z kousků těla, my jsme se narodili jako celek.