Třeba se zblázněte, ale je to tak!

Nepíšu kritiku na český národ kvůli kritice samotné, ale kvůli tomu, aby se tady něco změnilo. Diskutující mi ukazují, že mám prostě pravdu. Dnes jsem se rozhodla, že to napíšu tak, jak to opravdu cítím bez cenzury a bez okolků.

Tuhle jsem četla, jak Jiří Suchý kritizoval českou nenávist, která je tak extremní, že se v ní nedá žít. A to je opravdu velký umělec. Pak nám to řekl dokonce i bonmotový prezident, že si přeje, aby Česko vzkvétalo, aby se vymítila česká nenávist a závist. O tomto tématu tady píše hodně českých autorů, kteří žijí mimo Česko, ale mnozí žijí i tady. Fenomém české závisti a nenávisti je fakt hrozný a já se nechci s těmito pocity ztotožňovat. O těchto dvou velmi podobných emocích se dočteme v každém rozhovoru s umělci, s psychology, s lidmi, kteří nikdy neopomenou tyto vlastnosti připomenout.

Tanečník a herec Hanuš dokonce v jednom rozhovoru pro Reflex nenápadně kritizoval, ale zároveň obdivoval i Wericha, jednoho z největších českých umělců.  A to už bylo na mě moc. Prostě při každé příležitosti se závistiví a nenávistní lidé snaží někoho očernit, aby vynikli oni. To jsou i někteří moji diskutující, kteří mě vůbec neberou u srdce, vůbec nečtu jejich příspěvky, takže nereaguji. Jsou závistiví. Proč by čekali jinak na každý můj článek, aby mě mohli očerňovat? Nevím, já prostě tyto vlastnosti v sobě vůbec nemám. Jeden autor tady má neustále uzavřenou diskuzi, což nepokládám u blogera za správné, ale má klid. 

Prostě 40 let ruské okupace nemohlo zničit natolik český národ, který žije 30 let v údajné demokracii. Ne, to jsou prostě výmluvy. Proč to tak je? Tak to by mě samotnou zajímalo. Fajn, není tu sluníčko po celý rok, chybí tady moře, ale rozhodně tady chybí víra a ztratily se tradice a úcta ke starým lidem. Co pokládám za trestuhodné je fakt, že se zbourala rodinná struktura.

Naštěstí dnes dorůstá generace, která nejde jen po penězích, ale chce cestovat, užít si, vnímat svět, aby nastudovala život i na jiných kontinentech. Jejich cílem je mít dobré rodiny a vychovat dobře děti. Poprvé jsem tento cíl slyšela od svého syna, mlčela jsem a byla jsem zaskočena tou hloubkou. Byla jsem pyšná na to, co mi řekl, ale pak jsem zjistila, že mnoho mladých lidí uvažuje naprosto shodně. Nevím, zda se dožijeme toho, aby tady byli lidé na sebe laskaví a milí, ale já rozhodně proti každé aroganci a agresivitě budu vždy razantně vystupovat.

Možná jsem pro mnohé nesrozumitelná, je mi to jedno. I nadále budu vozit staré babičky a dědečky, které uvidím samotné na ulici nebo v nemocnici s berlemi. Nevím, kde mají svoje děti? Prostě nevím, je mi jich hrozně líto, protože cítím, že toto by nemělo být. 

Prostě Česko zapomnělo při té privatizaci a při tom přeskoku do demokracie udělat osvětu. Ani v jedné TV, dokonce ani ve veřejnoprávní televizi není žádný pořad, který by znovu připomenul, kdo byli Češi, českou historii a kulturu, významné osobnosti, co je to rodina, co je to člověčenství, co je to slušnost.

Jak tak píšu a zamýšlím se nad vším, tak chápu všechny lidi této české země, že nemají žádný současný idol. Všichni politici jsou zatíženi nějakými kauzami a jejich zlodějny jim prochází na rozdíl od lidí, kteří pracují a jsou poctiví. I proto stávkovalo několikrát 250 tisíc občanů. A nic se nestalo, což národ sráží někam, kde už asi není ani dno.

Takže závist a nenávist je možná podložena tím, že jsou lidé přehlíženi jako mravenci, kteří vydělávají na ty, co veřejně kradou. Stačí na ně šlápnout a jsou mrtví. A to fakt není vůbec slušné, ani úsměvné, ani omluvitelné. 

Nechci tady vést válku, věřte mi, že tyto vlastnosti - závist a nenávist - jsou pro ty, kteří je aplikují velmi náročné. Žít s tím, co komu napíšu, jak někoho pomluvím, je tak ubohé a nízké, že bych s takovými silnými emocemi nechtěla žít. Je tolik jiných krásných silných emocí, které jsou pro nás důležité, protože jsme jenom tvorové, kterým se říká "lidi."

Zkuste se dnes dívat a vnímat, jak jsou lidé zakabonění, jak jsou staří samotní, jak se nikdo na vás neusměje, jak jsou všichni prostě zklamáni. Jo, jsou zklamáni, takže nemají asi žádný důvod být milí a příjemní. A ti, co ho mají, žijí na různých ostrovech v Karibiku, odkud vedou svoje firmy, které nás mučí a inkasují pod pohrůžkami. No jo, to není moc úsměvné, to musím uznat, ale i tak nemusím být závistivá a nenávistná.