To erotické prádlo musí být červené

Přiletěla jsem konečně do Řecka, těžce jsem chodila po operaci a všechno mě bolelo. Nevadí, moře mě vyléčí, to už jsem věděla, nebyla to moje první operace, bohužel, to nebyla ani poslední. Moje operace zahajovaly letní sezónu

Všichni mě vítali jako královnu, ale královnou byla ve skutečnosti Anna. Celá Velika, místní i nemístní byli z její bezprostřednosti a živočišnosti paf. Dokonce i já.

První večerní porada se odehrávala v jejím stylu, což bylo dost logické. Vlastně jsem ji znala pár hodin, den před jejím odletem, kdy jsme se sešly. Letěla místo mě do Řecka šéfovat. Ve stejný den, jsme zjistily, že máme stejnou krevní skupinu, takže jsme to ještě stačily nahlásit v nemocnici, ale byla to hloupost, vždyť druhý den odlétala. Rozhodla jsem se pro ni hlavně, protože na moji otázku, kde se tak skvěle naučila řecky odpověděla, že v posteli. Zasmála jsem se, byla vtipná a její inteligence byla jasně výrazná. Plácly jsme si a každá letěla tam, kam musela.

„Takže to a ono jsme udělali, zítra jedeme tento výlet, pozítří se jede na Meteory, jeden autobus bude mít na starosti Lucka, druhý Petr, já objedu všechny penzióny a pohovořím s turisty, zjistím, jestli Řekové všechno uklidili atd. atd. A protože je zítra středa, je tu už šéfová, tak si jedu do Larissy koupit erotické prádlo,“ ukončila poradu Anna.

„A jaké?“ ptali se účastníci porady, kde byli i číšníci a kuchařky, kteří už věděli, proč a kvůli komu si jede koupit Anna erotické prádlo.

Kluci se shodli na černém, já jsem chtěla říct bílé, ale jak jsem Annu pozorovala, tak jsem najednou dostala nápad, že by si měla koupit červené. A také navlékací punčochy červené. Prostě všechno, od korzetu po punčochy bude v červeném.

„Hmmm, to je dobrý nápad, v červeném jsem to ještě nedělala,“ pohovořila otevřeně před celým týmem a naše kuchařka se hroutila.

„Jasně, červená bude k tvým blonďatým vlasům úžasná. A doneste každému campari, prostě dejte každému, co chce, trochu to oslavíme,“ otočila jsem se na jednu z našich servírek.

„Jé děkuji, že oslavíte moje erotické prádlo,“ řekla Anna a já jsem se tak rozesmála, že mi skoro praskly všechny stehy.

„Anno, my oslavujeme, že jsem tady, že jsem přiletěla, že žiju, že jo?“ otočila jsem se na svůj tým a všichni souhlasně přikyvovali. Co asi tak mohli dělat?

Zdálo se mi, že mají opravdu radost, že jim Anna dávala dost zabrat svými školeními o sexu a o tom, co prožila.

Druhý den večer jsme se opět sešli v celé parádě, udělala jsem rychlou poradu, abych propustila kuchyňský personál a číšníky. Přijede Anna s tím červeným prádlem. Určitě ho tam rozloží a hodí na stůl. Můj předpoklad byl správný. Anna se vřítila mezi nás a začala otevírat jednotlivé krabičky, ze kterých házela na stůj červený korzet, červenou podprsenku, červená tanga, červené punčocháče, dokonce si koupila červené rukavice.

Zírali jsme na hromadu prádla, ale to jsme nevěděli, je ji budeme do toho všeho muset obléknout. Za hodinu měla rande.  Letěla se osprchovat a my ženy, holky, jsme se přesunuly na recepci, kam jsme ostatním zakázaly vstup. Anna si všechno koupila o dvě čísla menší.

Rvaly jsme jí do korzetu, do punčoch a celé to trvalo fakt dobrou hodinu. To už měl přijet její milenec. Netušila jsem, že je to někdo, kdo s námi pracuje, někdo, kdo byl pro kancelář důležitý. Ostatní to věděli, ale mlčeli. A najednou se tam objevil. Měla jsem ohromnou radost, že mě přišel uvítat. Vzápětí jsem poznala, že jde uvítat červené prádlo.

Nějak jsem tuto situaci nehodnotila a hlavně jsem nic neřešila. K turismu sex a erotika prostě patří. I když toto spojení blonďaté Anny a černovlasého Řeka bylo nebezpečné. Cítila jsem, že z toho bude průšvih, také byl, ale o tom někdy jindy.

Seděly jsme stále v recepci, holky mi vyprávěly, co všechno jim Anna udělala a neudělala, co je naučila, kroutily hlavami a prostě najednou měly pocit, že mi musí dát najevo, jak jsou opravdu rády, že jsem tam já. Cítila jsem se jako vzor ctnosti, fakt je ten, že já jim taková školení zpočátku vůbec nedávala. To všechno přišlo o mnoho let později.

Dlouho jsme si nepovídaly, když běží Anna po schodech dolů omotaná nějakým prostěradlem.

„Holky, chápete to? Chápete to? Hodinu mě oblékáte, já tady utratila skoro celý měsíční plat a on to ze mě serval za tři minuty,“ v ruce držela rozervané punčocháče a na jedné ruce měla ještě nataženou červenou rukavici.

„Jo, jo, asi to byla chyba, asi sis měla koupit to prádlo bílé,“ řekla jsem jen tak mimoděk.

„Nic nebyla chyba. Je to prostě nadržený Řek. Jdu za ním, ale jenom se podívejte na tu zkázu.“

P. S.

Myslím, že si holky nikdy nekoupily červené prádlo, myslím, že si nekoupily hlavně o dvě čísla menší, když si vzpomněly na to, jak jsme ji do toho prádla rvaly, jak se Anna mohla prostě zadusit.