Tak budu Andula Pičmundová a co jako?

Upozornění: Tento článek není vhodný pro lidi pracující, kteří nemohou sedět na zadku, ani pro lidi, co nemají peníze na fitko, aby byli chytřejší. Nečtěte ho ani na charitativních akcích, už vůbec ne v hospicu.

Tahle země je vhodná pro umírající. Není vhodná pro lidi obyčejné, pracující a pracovité. Není ani pro mladé, pro staré už vůbec ne.Tato země patří do rukou pěti blbcům, kteří si z nás dělají systémově legraci, u které jde o naše důstojné životy. Tahle země je jeden velký hospic.

Jestli mi napíšete, že váš žijící či současný politický idol je nějaký pan XY nebo žena XX, tak slibuji, že se přejmenuji na Andulu Pičmundovou nebo na něco podobného. A také se přejmenuji, kdo mi vysvětlí jedním českým slovem význam slova „gender,“ načež informuji, že už jsem si všechny významy tohoto divného slova přečetla.

Přemýšlím nad rozsekaným světem, připadá mi, že vše bylo řečeno z mnoha úhlů pohledu, vše bylo napsáno a vše mi připadá zbytečné a únavné v současném pojetí světa. Nemám k nikomu důvěru a nikdo pro mě není idol. Když ne pro mě nebo pro moje vrstevníky, tak co teprve pro mladé?

Možná, že nastala doba, kdy bychom měli více přemýšlet nad sebou, nad svými činy a kroky, které jsou buď dobré, nebo špatné. Pro mě to znamená, že bych měla začít být sobecká a myslet konečně na sebe, na svoje zdraví a na svoji budoucnost, kterou mohu ovlivnit jen já. Prostě si vzít opratě vlastního osudu do rukou a řídit si život jenom podle sebe, což by znamenalo opustit lidskost. No, páni.

Nedávno jsem napsala článek o Soukupovi, aniž bych tušila, jak je článek vizionářský. Druhý den jsem si na dvě minutky přepnula TV na Jaromíra Soukupa, kde se zabýval mozkem tlustých a hubených lidí, z čehož vyplynulo, že ti tlustí jsou blbí. Nemohu souhlasit, protože W. Churchill byl i při jeho tloušťce velmi bystrý politik, nehodnotím zde jeho některá politická rozhodnutí. Pak řekl Soukup, že jde do fitka na hoďku nebo na dvě, čímž nás informoval o způsobu, jak to dělá, že je "inteligentní." Pochybuji, že by W. Churchill  použil tuto metodu, i kdyby Hitler stál před jeho sídlem a mával na usmíření bílým prostěradlem.

V tomto momentě jsem TV vypnula, sedla jsem si na zem a začala jsem přemýšlet, kam a kdo nás dovede na pokraj zkázy tohoto tak křehkého a zničeného světa. Dokonce si myslím, že to nebude dlouho trvat a dostaneme přes držku velmi nečekaně. Zničená příroda se již mocně ozývá. Na co tedy čekáme?

Ještě donedávna bych vzala pořádný kus kvalitní Kostelecké uzeniny, kdyby to bylo nutné, a šla bych demonstrovat do ulic, ještě před časem jsem měla jiskřičku naděje, že se ti chlapíci, co si říkají politici, přeci jenom umoudří, asi bych si i myslela, že je lid k tomu donutí. Měla jsem pocit, že takto rozflákaný svět na všechny světové strany se musí opravit, protože teď je ta doba, teď je ten svět rozcupovaný na malé kousíčky špinavých hadříků.

Dost velký průser je i to, že není kam utéct. Nakonec já ani nemusím utíkat, vezmu kabelku nebo batůžek, sednu za 40 EUR na letadlo v Bratislavě a za dvě hodiny vystoupím v Thessaloniki. Je to let pro batůžkáře, ale proč ne? Vzpomínky mám v hlavě a internet funguje naprosto dokonale. Nepotřebujeme se ani vídat, ani si psát ručně dopisy, dokonce kašleme i na e-maily, máme přeci messengery. Mnozí nepotřebují ani randit či dokonce sexovat, o milování tedy psát nebudu.

Naše životy se smrskly do virtuálního světa, což ti vládnoucí politici vědí, netřeba, aby dělali nějaké činy. Nakrmí nás od uzenin, až po internet vším, co chceme. Nemusíme do obchodu, protože fungují e-shopy, nemusíme vůbec zvednout zadek ze židle. Mnozí si udělají kávu, chlapi si dají k TV pivo a poslouchají ty šílené nesmysly, které jsou horší než reklamy. Jeden říká to, druhý říká ono. A kdo se v tom má vyznat?

Poprvé v životě jsem složila svoje ideály do úhledného balíčku a zasunula jsem je někam, kde je asi už nenajdu. Poprvé jsem si s naprostou vážností uvědomila, že svět je pro mě důležitý a přijatelný jedině v podobě, kterou dávno aplikuji i s těmi otazníky a boly, které mě provázejí. A tak konám a činím jedině to,co pokládám za správné, abych měla alespoň ten svůj v pořádku a v pohodě. Jinak je to cesta do pekel.

Abych toto mohla napsat, abych cítila, že vím, jakou cestou půjdu, musela jsem učinit pár zásadních rozhodnutí:

• Nechci být líbivá
• Nechci být služkou těch, co vládnou
• Nechci být gender
• Nebudu chodit do fitka, protože nebudu chytřejší, bože!

Toť vše.

P. S.

Hezký zbytek neděle.