Jaký byl název filmu "Tahle země není pro starý?" Skvělý film. Dnes jsem si uvědomila, že tahle země není pro lidi. Fajn, zmírním. Tahle země není pro slušné lidi. Tahle země je stvořená pro agresivitu, soupeření a nenávist.
Že jsem kritická? Ano, jsem. A mám k tomu také velký důvod. Parkuji dnes před neurologií, kdy jsem prudce zabrzdila, aby mi pod auto nevběhl chlapec. Vycházím z auta, celkem chápavě se usměji na matku toho desetiletého kluka a ona na mě spustila spršku nadávek.
Stále jsem byla nad věcí, usmívala jsem se, šla jsem dál, ale to už stáli venku všichni saniťáci, co čekali na pacienty, zastavili se lidé a pozorovali sprostý výstup.
"Proboha živého, proč tu češtinu tak strašně kazíte?" zeptala jsem se s úsměvem na tváři.
"Ty cigoško hnusná, ty ku....n..o," byly ještě výrazy, které jsem poslouchala s pocitem, kde se v ženě, matce toho chlapce, bere tolik brutality, rasismu, hnusoty, za kterou by se nemusela stydět banda opilých chlapů toho nejbrutálnějšího ražení.
"To není žádná cigoška, co jí nadáváte?" zastal se mě jeden ze saniťáků, ale já stále cítila ten svůj úsměv, protože jsem vnímala, že pohár té arogance a agrese, která tady v ČR vládne, přetekl.
Vejdu do ordinace lékařky slovenského původu, velmi milé a neuvěřitelně schopné doktorky. Bylo mi z toho všeho najednou zle. Neudržela jsem se a všem českým sestřičkám jsem se omluvila a sdělila jsem, že tady se prostě nedá normálně žít, protože právě před chvílí jsem měla co dělat, abych se neotočila a tu paní nenalepila na její kapotu a možná bych ji nechala udělat dechovou zkoušku. Celá ordinace byla plná příjemných zdravotníků a moje naštvanost pomalu odcházela, tedy to jsem si myslela.
Jdu tedy do obchodu, u pokladny platí rusky mluvící žena, nebyla příjemná, ale prodavačka na ni zabučela doslova a do písmene "bůůůůů." Ruska nebo Ukrajinka se na ni podívala téměř vražedně, ale nakonec odešla a nechala si to líbit.
Vrátím se na začátek příběhu. Je mi jedno, že ta paní asi nenávidí cikány, je mi jedno, že já nejsem a nevypadám jako cikánka, je mi jedno, že tady nakupují rusky mluvící lidé, ale vůbec mi není jedno, co se tu děje, jak se tu lidé chovají. A najednou jsem ty Romy pochopila, přestože jsem několikrát viděla jejich hádky na ulici nebo někde jinde, ale hádali se mezi sebou, neřvali jen tak na někoho, že je po....raný Čecháček nebo ještě něco horšího, co vycházelo z úst Češky, která vedla svého syna k autu. Jestli oni poslouchají takové nadávky, pak vážně se budou chovat tak, jak oni uznají za vhodné, protože proč by se měli chovat lépe? Proč?
Včera jsem vyzvedla kamarádku, která tu kdysi žila jako já a 14 let nebyla v ČR. Odvedla jsem ji do centra, sedly jsme si na zahradě Slovanského domu, pak jsme šly po Příkopech až na Václavák. Sem tam jsme se někde zastavily.
"Hele, tady se nikdo nesměje? Co se tady stalo? Proč se ti lidé vůbec nezměnili? Proč jsou tak zlí? Jak tady můžeš žít? Proto jsi tak bledá, potřebuješ odjet nabrat energii do Řecka," povídala kamarádka a já ji nechtěla přiznat, jak moc mě bolí krční páteř.
Šla vedle mě mlčky, vstoupily jsem do bytu a ona se ptal dál a dál na něco, co prostě zapomněla.
"Je to tu krásné, Praha je nádherná, ale já bych tu nebydlela ani minutu," řekla a vyprávěla mi o řeckém životě, který mohu žít alespoň pár měsíců v roce.
Žiji ve dvou neporovnatelných zemích, vím o tom. Byl to můj vlastní výběr zůstat tady v ČR, protože jsem to tak chtěla. A také si mohu vybrat, kde chci být více. A to mi konečně došlo, protože se mi ozvalo moje zranění, protože celý ten smutek a stres z toho divného života tady si mi sedl na krční páteř.
P. S.
Nepíši nic, co neříkají samotní Češi. Nezmiňuji nic nového, co by český lid nevěděl. Jenom je to jiné pro vás v tom, že mám jiný úhel pohledu, že jsem původem Řekyně, tak nějak.
