Státe, styď se, protože na to máš, aby ses postaral o lidi, kteří potřebují tvojí pomoc. Nemusíš létat do Číny a předat tam ještě ten zbytek toho,co v ČR zbylo. Nemusíš nikam létat, stačí si sednout a zamyslet se, co udělat.
Je poslední večer, kdy tu je malá holčička, které ještě není ani rok. Je nádherná, komunikativní a stal se zázrak, který vidím na vlastní oči. Její nožičky, které jsou ochrnuté od kotníků dolů se pohnuly. Malá se opřela snad poprvé do chodidel. Stalo se tak v Kokkinu Neru, kde jsou siřičité a bahenní koupele, něco navíc k tomu nádhernému moři, kde se holčička koupala radostně a dlouho.
Tento večer jsme se konečně sešli s neuvěřitelnými rodiči malé holčičky, která se narodila s rozštěpem páteře a hydrocephalusem, takže po narození prodělala hned dvě těžké operace. Je tak krásná a komunikativní, že nechápu, kde se v ní bere ta neuvěřitelná síla. Bude to jednou určitě velmi zdatná a krásná dívka. Jenom si všichni přejeme, aby začala chodit. Je malá, podaří se to.
Posloucháme příběh, jak si matka s otcem holčičky vydupali její narození. Úplně se stydím, že jsem si s nimi nesedla vícekrát, že jsem netušila, čím si ti rodiče prošli. A ještě více se stydím za stát, který nechá tyto rodiče bez finanční pomoci, dokud nebude dítěti rok. Vnímám, jak jsou vděčni jedné nadaci za finanční pomoc, resp. sbírku pro jejich malou dcerku. Poslouchám, jak je oslovil ten a onen dobrotivý člověk či další organizace. Proč ne stát?
Pokládám a pokládala jsem vždy ČR za zemi, kde je vynikající lékařská péče oproti jiným státům. Na tomto názoru trvám. Ještě více si tohoto faktu považuji, když přihlédnu k řeckému zdravotnictví, které je až nyní na dost dobré úrovni, ale stále má co dohánět. Ovšem před dvaceti lety bylo snadnější umřít, nežli jít tady v Řecku k lékaři.
Ať už se český lid vzteká oprávněně či ne, tak je ČR země, která rozhodně není rozvojová, která má jakousi tradici, která mohla být jednou z nejbohatších zemí Evropy, kdyby politici dělali správné kroky, kdyby svoji zemi nerozprodali, kdyby se drželi svých tradičních výrobků, které neodmyslitelně k ČR patřily. Touto vsuvkou se dostávám k tomu, že i přes to, že byla ČR rozprodána, tak stále se dere pomalu, ale jistě nahoru. Nezaostává za jinými zeměmi, i přesto je její sociální politika na velmi mizerné úrovni.
Proč mají rodiče malé holčičky, spousty rodičů, mít nataženou ruku, proč mají žebrat, proč se mají ještě ve svém neštěstí více ponižovat? Proč matky, které porodily a starají se o svoje nemocné děti nemají od státu pomoc? Proč se čeká, až bude dítěti rok? Proč a proč? To samé bych mohla psát o dospělých invalidech nebo o starých lidech, kteří končí v různých DD, které jsou mnohdy na velmi nízké úrovni.
Řecko se stalo před krizí velmi sociálním státem, ale žilo na úkor dalších států. Řecko nemělo vlastní zdroje, aby se chovalo tak velkoryse a nesmyslně, jak činilo. I proto přišla krize. Ale to není příběh ČR, které pozapomnělo na to, že kultura země a státu se pozná podle toho, jak moc se umí stát postarat o svoje občany v sociální oblasti.
Konat dobro je věc jistě záslužná, ale nadace a ops a další organizace by neměly suplovat stát v případech, jakým je tento s malou holčičkou, která vyžaduje intenzívní péči, další operaci, další finanční prostředky, aby rodina mohla slušně žít. Stát by se měl stydět nechat žebrat rodiče nemocných dětí, nechat čekat staré lidi na umístění do DD, který je pro ně konečnou stanicí.
Prostě banky a miliardy, se kterými si hraje pár panáčků rodinu nenahradí, ani neporodí děti. Je povinností vyspělého státu, jakým je ČR věnovat velkou pozornost sociální politice.
