Pani Kaltsogianni chci vam odpovedet podle pojmu, ktere jste pouzila. Spojit kapitalismus se socialnim zabezpecenim typu v CR, je ukazkou neschopnosti cele spolecnosti porozumet zakladum tech slov. Nebudu zde rozebirat pohled na kazde oznaceni, ale shrnu to do zakladni moudrosti.

Chceme-li kapitalismus spojit se socialistickymi vymozenostmi, vas pribeh nebude jen u tech dvou zen, ale bude vytvaret u vsech obcanu podobne sklony. Obe strany musi byt bud socialisticke, nebo plne vyuzivat kapitalistickeho zrizeni ve vsech sverach zivota obcanu.

Rozdil obou techto smeru je velky. U prvniho rozhoduje ridici organy statu a u druheho rozhoduje jedinec sam za sebe. Ridici organ statu ma jen za ukol umozneni mnoha moznosti se jedinci dobre rozhodnout a urcenim zakladnich pravidel.

Myslím, že nebylo potřeba psát další blog o stejném tématu.

Opravila jste se, uznala chybu, to stačilo, ne?

Nechcete to téma raději opustit?

Když vám minule otloukli o hlavu to očkování, tak přijdete s genetikou. Kdybyste to prokázala, máte nobelovku.

V tom vašem minule zmiňovaném příběhu genetika taky nic nemohla vyřešit. Nanejvýš to, kdyby ta nešťastná opuštěná matka včas zaznamenala rodinné vztahy a zavčas ze vztahu vycouvala - pokud to ale vůbec jde. Obávám se totiž, že dopředu nepoznáte, jestli partner ustojí něco takového, jako doživotní péči o postižené dítě (to se netýká jen autistů). A už vůbec nepoznáte, jak na takový malér zareagují prarodiče.

Autismus je především problém v hlavě, problém řekněme s abstrakcí a generalizací.

Zatímco vy bez problémů poznáte psa, ať je to chihuahua nebo bernardýn, fotka nebo dětská kresba, autista má problém identifikovat, co dělá psa psem. Protože to nejde definovat a autistický svět je srovnaný do pravidel a definic, a jak se něco vymyká, je to problém.

Do toho vstupuje různá míra postižení a různá míra intelektu (který to může do značné míry kompenzovat).

Tohle byste chtěla identifikovat geneticky?

Dědičné budou spíš dispozice k autismu, a může se projevit nebo ne. Očkování by mohlo být někdy spouštěcí podnět; bez něho by se možná našel později jiný. Slyšel jsem o několika případech, kdy dítě mělo po očkování dočasně nabouranou psychiku, a matka pak měla z dalšího očkování obavy.

V době vašeho dětství opravdu nikdo nebyl označen jako ADHD nebo autista, děti s těmito problémy byly většinou zařazovány do zvláštních škol, anebo rovnou putovaly do psychiatrických léčeben. Dyslektici byli v té době považováni za hloupé děti, a to tak dlouho, než se přišlo na to, že tyto děti se specifickými vadami mohou disponovat vysokým IQ.

Leono, částečně to určitě pravda bude, autisty jsem opravdu jako dítě nepotkávala. Ale adeháďata a dyslektici byli ve školách běžně. Mám dneska dojem, že kantoři si uměli lépe poradit. S jedním ADHD jsem seděla v lavici, prostě kluk z hadích ocásků, pomáhali jsme si. Dyslektická je půlka naší rodiny (mne to minulo, ale obě dcery rovněž podědily..), všichni vystudovali...jen se neřešily individuální plány, nálepky a asistenti a ta cesta byla "tvrdší", zase si nepamatuji, že by někdo z mých blízkých ve své kariéře chtěl a očekával úlevy. Jsem neustálá ochránkyně těch, kdo si neumí pomoci. Tady se ale mnohdy podkládají příliš měkké polštáře.