Nechci se pouštět do politických témat, o těch píší fundovanější blogeři. Chci napsat o šokujícím poznatku z pořadu "Výměna manželek," protože se strašně stydím za to, v čem naše děti vyrůstají a co je může trvale ovlivnit.
Přemýšlím, jak podchytit tak vážné téma, které mi probíhá hlavou. Jak ho silně napsat? Zkusím to tedy tak, jak to cítím. V této krásné zemi a zároveň nemorálním státu nemůže vyrůstat kvalitní mládež, protože už od dětství jim připravují nejen někteří rodiče, ale i média včetně mizerných politiků život, kde je absence osobností, které by jim šly příkladem. Kromě této velmi závažné skutečnosti je vůbec nechrání média, potažmo zákony.
Uvedu dost alarmující příklad - pořad "Výměna manželek." Nevím, jak se stalo, že jsem nepřepnula program a tento brak jsem nechala v TV běžet. Uklízela jsem při tom, ale najednou jsem se s hrůzou posadila. V posledním díle byl jeden z účastníků nazýván psychopatem, myslím si, že dost oprávněně. Byl hysterický, sprostý a u těch jeho výlevů byla přítomna jeho malá 1,5 roční dcerka. Stále plakala, jelikož netušila, že je součástí hyenismu, tzv. reality show.
Sedla jsem si do křesla, nechala jsem uklízení a nestačila jsem se divit, jak se zúčastnění vyjadřují. Sledovala jsem tu malou holčičku a přemýšlela jsem nad tím, jak ji tento pořad trvale a doživotně zasáhne.
Stále mi to vrtalo hlavou, jak je možné, že se v TV takový program vůbec vysílá? Vím, že je to pořad převzatý z VB, že má nějaká pravidla. Ale velmi pochybuji, že ho pouští v jiných zemích v hodinu, kdy se ještě mohou dívat děti a mládež. A pokud ano, pochybuji o tom, že by si nechali vnutit vulgarity, které ty děti ze dvou rodin poslouchají v tomto "demokratickém" státu. V USA v daleko mírnější verzi tuto reality show přestali vysílat již v roce 2009.
"Ty vole nebo jdi do prdele," jsou jedny z jemných výrazů, které v pořadu můžete za každou druhou větou slyšet.
Řešíte tady to, jak se bude vyučovat dějepis, zda je to správná cesta. I to je v pořádku a myslím si, že i chvályhodné, pokud se váš článek nebo názor dostane na správná místa. Pokud někoho trkne, že tady blogeři a občané alarmují a poukazují všemi možnými způsoby na prapodivné věci. Myslím si, vím to, že se tak dít nebude. Kdyby to bylo naopak, kdyby naše úsilí mělo nějaký dopad, tak vypadá tato krásná země i jako přijatelný stát.
Naše vlastní osobnost se vytváří od prenatálu do tří, maximálně do pěti let, kdy velmi záleží na tom, v jaké atmosféře dítě vyrůstá. V této době se nám do dlouhodobé paměti, tedy do podvědomí, ukládají všechny vjemy, které si zákonitě nemůžeme pamatovat. A od pěti, maximálně od sedmi let, nastupuje tzv. krátkodobá paměť, kdy si už pamatujeme a vybavujeme vzpomínky z našeho dětství. Od osmi let věku dítěte nastupuje tzv. uvědomělé myšlení. Ovšem naše podvědomí a duše je už zrytá tou krátkou minulostí, kdy jsme si hověli v matčině lůně.
Určitě všichni víte, že striktní nebo benevolentní výchova nemá až takový dopad na výchovu dítěte oproti atmosféře rodiny, školy, dokonce i státu. Předchozí věta platí, pokud jsou všechny aspekty v pořádku a nevybočují nad rámec zákonů. Proto jsme hyeny, děti za to nemohou, jak vyrůstají, jak se chovají. Za jejich životy zodpovídáme my dospělí, kteří se zabýváme různými kauzami místo toho, abychom byli v pohodě a šli našim potomkům příkladem. Abychom se chovali tak, aby naše děti nebyly nemocné, aby se tato společnost uzdravila. Abychom už nemuseli říkat, že je dnešní mládež nemožná. Není. Nemožní jsme my, kteří to můžeme ovlivnit.
Můžeme? Musíme.
P. S.
Nebudu psát o politice, snad ne, ale o tomto problému, kde hrají politici hlavní roli, kteří se vykašlali na hlavní pilíř státu - rodinu - psát budu.
