Proč dnes tančí po celém Řecku věřící i nevěřící?

Protože je 15. srpna, kdy se slaví svátek Sv. Panny Marie.Bez Panny Marie si nedovedu vůbec Řeky představit. Není rodiny, která by neměla ikonu této svaté Marie. Samozřejmě, že ji mám i já, protože mi tady zůstala po mamince.

Panna Marie slouží Řekům jako pravá matka, která sice porodila Ježíše, ale oni se na ni obrací jako na vlastní. Oslovují ji a prosí ji o pomoc a splnění různých přání, i když říkají "nejdřív Bůh a potom všechno ostatní." Panna Marie je pro pravoslavnou víru nejvíc, protože porodila Ježíše a nikdo nezkoumá, zda je to pravda či ne, jestli do ní vstoupil duch svatý nebo měla poměr s Josefem.

I na tento svátek drží Řekové 40 dní půst. Ti, co opravdu věří a jsou spojeni s vírou, tak půst dodržují a posledních deset dní se jedná o půst bez živočišných bílkovin. Může se jíst sépie se špenátem a chleba, olivy, fazole, čočka apod. Patnáctého po ranní dlouhé mši půst končí a Řekové u svých domů nebo penziónů, kde jsou ubytováni, pečou kůzlata nebo jehňata. Celou Velikou se line vůně masa a je slyšet hlasitá hudba, protože se tančí. Prostě je to svátek, tak se slaví. 

Maminka mi svoji víru neuměla vysvětlit. Když jsem se jí ptala, jestli je Bůh, proč věří, jestli žil Ježíš, tak na všechno kladně odpovídala, ale neuměla mi na moji otázku vůbec odpovědět. Respektovala jsem svého otce, velkého ateistu, tudíž jsem vyrůstala bez víry. Až když jsem začala v Řecku pracovat a prokopávat se jejich zvyklostmi a náboženstvím, tak jsem hledala odpovědi. Stejně mi to nikdo z věřících nevysvětlil.

Obrátila jsem se na jednoho pátera, skvělého člověka, který mi řekl, že mi může ukázat to, že ďábel skutečně existuje, protože má lidskou podobu. A této větě jsem rozuměla. To už jsem měla několik ikon Sv. Panny Marie a dalších svatých.

Seděla jsem roky u moře, přemýšlela nad různými projekty, svými boly, které jsem v tom moři chtěla utopit. Nořila jsem se do něho za moje uzdravení. Co sezóna, to operace. Bylo jich dvacet, tedy těch operací. Seděla jsem tam tak dlouho, dokud jsem si nevyndala stehy, protože jsem spěchala do Řecka. Byla jsem chtivá moře, svého dítěte a mojí práce. Tahala jsem si stehy po operaci a stále jsem hledala oči Boha nebo někoho, komu věřící Řekové věřili. Kolem sebe jsem cítila ráj.

Až jednou jsem pochopila a plnou silou jsem ucítila, že ano, že bůh je, že já ho vidím takto, že k němu mohu, že mě i obejme a že je to moje chvíle, protože jsem na pláži sama a čekám, až se vyhoupne nádherné slunce, které hodí zlatou cestu na hladinu moře. Kolem mě jsou hory a já netrpělivě čekám na kamínkách, které tady žijí miliardy let, kdy se ta zlatá kosmická nebo boží síla objeví, protože tehdy cítím, že jsem v pravém ráji.