Zapomněla jsem, že bylo v pátek vysvědčení. Je u mě bývalá kolegyně z dob mého učitelského působení. Je tu i moje bývalá delegátka, nyní redaktorka ČRo. Vzpomínaly jsme na smutné příběhy dokonaných i nedokonaných sebevražd dětí.
Obě zmiňované dámy jsou u mě váženými osobami. Miluji doopravdy povahové rysy Alenky, která je neuvěřitelně vtipná, vzdělaná a zábavná. Iva srší také humorem, ale hlídá vnoučátka, takže je trochu unavená. Sedly jsme si na pláži a vzpomínaly na tragické osudy některých dětí, vesměs se jednalo o studenty ve věku od 14 - 18 let.
1. příběh se odehrál na SEŠ, kde učila i Alenka, která je nyní u mě na dovolená s její úžasnou sestrou. Mladý sebevrah byl skvělý student, ale nedostal samé jedničky nebo vyznamenání. Prostě nesplnil očekávání úplně hloupé matky. V den vysvědčení se otrávil v autě rodičů. Pro celou školu to byl velký šok.
Nebyl jediný, který se bál rodičů, jenž na svoje děti měli vysoké požadavky. Hodně studentů u nás studovalo obor zahraniční obchod, takže jejich rodiče byli zarytí komunisté s PZO, zazobanci, kteří potřebovali mít doma šprty s takovými známkami na vysvědčení, aby se dostali dál, většinou na VŠE - obor zahraniční obchod. Bohužel, tento student svoji sebevraždu dotáhl do konce, takže jsme stáli všichni na jeho pohřbu. Několik studentů se pokusilo o sebevraždu nebo uteklo z domu ze strachu kvůli vysvědčení. Měla jsem vždy vztek na jejich rodiče, protože přenášeli svoje ambice na svoje děti.
2. příběh - zmiňovaná Iva, která byla zaměstnána na několik let jako delegátka u cestovní kanceláře, měla na starosti řízení ck v Řecka toho také zažila dost. Nyní pracuje v Českém rozhlasu a když promlouvá, tak je radost ji poslouchat. I ona je úžasně inteligentní, i ona tady v Řecku, tak jako já, zažila několik pokusů o sebevraždu. Bylo buď před vysvědčením nebo se děti nechtěly vrátit ke svým rodičům z různých důvodů. Některé pokusy byly tragické, ale všechny děti byly zachráněny. Jedna holka skočila v den odletu pod auto. Za ní vyskočila zdravotní sestra, která ji na poslední chvíli chytla za nohy, šklubla s ní, takže auto ji nepřejelo jen o pár centimetrů. Další kluk byl šikanován dětmi ze třídy. Rozpustil si barvu z krepového papíru, kterou vypil. Odvezli jsme ho do nemocnice a vše se urovnalo. Další dívka spolykala prášky opět v den odletu, nechtěla domů ke svojí matce - soudkyni - která jí slíbila, že jí opět nechá zavřít do Bohnic.
Alenka, Iva i já jsme tak trochu bohémky. Nelpěly jsme na tom, že jsme byly dokonalejší, nežli naše děti. Všechny jsme si uvědomovaly, že jsme byly zrovna tak nedokonalé jako naše děti. Dokonalé dítě je v podstatě nemocné dítě. Nechávaly jsme jim poměrně dost velkou svobodu. Myslím si, že jsem byla z těch matek asi díky mému neskutečnému vytížení nejprudší, někdy jsem byla i velmi přísná, ale vcelku demokrat, když to tak vyhodnotím.
Můj syn nastoupil na osmileté gymnázium, kam jsem přišla na první třídní schůzky. .Když jsem poslouchala jeho třídního učitele, co mám dělat se synem, aby se nevymykal, tak jsem se rozhodla, že už tam nikdy nepůjdu. Odpověděla jsem, že jsem ho celou dobu vychovávala tak, aby sděloval svoje názory a že z něho šedá myš nebude, jak si přál třídní. Věděla jsem, že nikdy svého syna tepat za známky nebudu. Určitě bych ho trestala, kdyby kradl, fetoval a lhal, ale kluk se vyvíjel dobře, sem tam jako každý puberťák zalhal a já to nechala být. Dnes si děkuji, že jsem zatnula zuby a nebyla jsem důsledně příšerná. Na VŠ byl skvělý a dostudoval s takovou lehkostí, že jsem si konečně mohla oddychnout.
Alenky děti vystudovaly, její vnuk ve věku mého syna je dnes uznávaný mladý právník jedné ohromné firmy, kterého čekají advokátské zkoušky. Ivy dcery jsou famózní a jedna dokonce vystudovala ČVUT. Druhá vládne několika jazyky. Byly jsme benevolentní matky, které nechtěly od svých dětí vyznamenání, které nepřenášely svoje ambice na potomky, které věděly, jak to vypadá, když jsou rodiče hloupí a děti svými požadavky trápí.
Jako bývalá kantorka sděluji ještě jeden fakt. Ty jedničkáři to nikdy nikam moc nedotáhli. Ti, co studovali s odřenýma ušima jsou dnes skvělí podnikatelé nebo vynikají ve svých profesích. Na známkách opravdu nezáleží. A jako matka, žena a ta, která toho tolik viděla, řvu do světa, že rodiče zodpovídají do určitého věku za psychiku svých dětí.
Nadpis článku se ptá, zda jsou za sebevraždy zodpovědní rodiče? Asi je to těžké vše odsoudit a svést na rodiče, ale rozhodně by si měli svých ratolestí a jejich trápení více všímat.
PŘEJI VÁM VŠEM HEZKÉ PRÁZDNINY.
