Další zklamání“. Paní Katerina Kaltsogianni, Řekyně, jak přiznává, na mě ostře zaútočila. Můj článek je prý „zavádějící a nepravdivý“.
Na úvod, že jsem přesně opsala perex podle autora L. Stejskala a zároveň sděluji, že jsem nikdy nepociťovala ani vůči svojí osobě, ale ani vůči řeckému národu rasismus od Čechů do doby, nežli se začala všude řešit řecká krize. Tam jsem ho už vnímala a mnozí mě osočovali a spojovali s tím, že díky tomu, že pocházím z řeckého národa, se na krizi snad podílím či co? Bylo to úsměvné, nežli jsem si přečetla tento článek pana Lubomíra Stejskala, který mě poctil nejen názvem svého článku "Sebeobrana aneb Je to tak těžké paní Katerino?," ale i tím, že mě uvedl v perexu. Jeho článek reaguje na diskuzi v autorově předchozím článku, kdy na moje diskuzní příspěvky nereagoval. Počkal si.
Podívala jsem se na jeho články a vyhodnotila jsem, že by mi mohl poděkovat, protože má po dlouhé době karmu nad 30. A sděluji, že je to fakt, skutečně a opravdu těžké se bránit proti tvrdým a nekontrolovatelným či emotivním výrokům pana Stejskala. A pokud tak činím, tak proto, že patřím i do českého národa, ale i proto, že tady žiji, pracuji a mám tu rodinu. A proto, že nejsem srab.
https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697470
Na moje dotazy, zda je článek s ohledem na hodnocení mojí osoby v pořádku, jsem byla ubezpečena, že ano. Je to tak?
Rozhodla jsem se pro reakci, která byla zakamuflována do mého včerejšího článku "Jak mi Sedmikráska zachránila jeden den života," kde formou dialogu vysvětluji, proč se přiznávám, že jsem Řekyně – viz odkaz.
http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697568
Citace z článku pana Lubomíra Stejskala, která je uvedena i v uvedeném odkaze na jeho článek.
Po nedělních masivních protestech proti dohodnutému kompromisnímu označení „Severní Makedonie“ jsem pocítil velké rozčarování. Doufal jsem, že kompromisem letitý spor skončí. Byl jsem naivní? Nejspíš ano. Protože místo sebereflexe na řecké straně a alespoň elementární míry pokory jsem zástupkyní řeckého národa zde na blogu osočen z nenávisti vůči Řekům, ba téměř z rasismu (?). A to jenom proto, že jsem si dovolil napsat pravdu.
Ostrá reakce paní Kateriny byla ale přece jenom k něčemu dobrá. Dostalo se mi užitečné lekce: pochopil jsem, co všechno se může skrývat za slovním spojením zavilý nacionalismus. A že dohodnout se na čemkoliv s takto smýšlejícími Řeky je mimořádně obtížné.
Zdroj: https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697470
Původně jsem vážně nechtěla vůbec na tento článek reagovat i s ohledem na charakter, že bych se musela vehementně bránit proti jednotlivým výrokům autora, ale i nepřesnostem, které publikoval ve svém článku. Především jsem nechtěla reagovat proto, že se objevilo v jednom článku několik důležitých věcí - problematika Kypru, Severní Kyperské republiky, vstup Řecka do Eurozóny, název Makedonie apod, prostě témata pro fundované analytiky a historiky. Z jeho článku vznikl guláš, který se nedá převařit, je tam mnoho ingrediencí.
Všechna uvedená téma si podle mého zaslouží samostatný článek, jelikož se jedná o složitou problematiku, která se smrskla na to, abych se cítila, že jsem tu cizincem. Cituji " ....zástupkyní řeckého národa zde na blogu...," načež se zamýšlím, zda jsem byla jmenována řeckou vládou, abych zde na blogu zastupovala řecký stát. Nebyla. Proto nemohu být zástupkyní, jsem pouze občanem, nebo i příslušnicí. A to je, sakra, velký rozdíl.
Chtěla jsem zůstat nad věcí, myslím si, že jsem i nad věcí i s ohledem nejen na velké nepřesnosti v článku, ale i s ohledem na častování mojí osoby. Ovšem, když už si dá někdo takovou práci, aby mě spojil se slovy „zavilý nacionalismus,“ tak reagovat musím.
Závěr článku pana Stejskala je opravdu přátelský a já k němu opět nemám slov.
"Mé upřímně míněné poselství Řekům: Přijměte kompromisní název vašeho souseda (Severní Makedonie) a spousta lidí, včetně mě, bude mít o důvod víc si vás vážit."
Zdroj: https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697470
A moje upřímné poselství se odráží od spravedlnosti, na kterou bych ráda věřila. Poselství je ve všeobecné rovině a zní tak, že psát články, které si zasluhují alespoň správné prameny a možná i studii, nežli uvidí světlo světa, budou o to více důvodem, abychom si vážili jak autora, tak i sami sebe.
P. S.
Nemusím se přiznávat, že jsem Řekyně, prostě jsem Řekyně a jsem na to hrdá, ale patřím i do českého národa.
