On ten prezident, když chce, tak je moudrý

Prezident Zeman má asi dost nešvarů, je zatracován i oslavován, ale když jde do tuhého, tak se vzchopí a umí říct národu to, co je nyní nutné. Samozřejmě, že v jeho projevu nechyběla ani kritika antirouškařů, která byla oprávněná.

Když prezident mluvil, měl na sobě roušku, která mu evidentně nedělala dobře. Byl dýchavičný, ale vydržel až do konce projevu. Hned se objevily názory, že má roušku ušitou asi ze záclony. Nemusel ji mít na obličeji, ale měl, aby nám šel příkladem. Dokonce nepoužil ani to slovo, že jsme blbečkové. A já se tak těšila, že něco podobného řekne, ale neřekl, fakt se choval jako prezident.

Člověk měl čas se zamyslet, protože prezident mluví pomalu, je to jeho styl. Klade důraz na slova a činy, abychom chápali. A tak jsem měla i já čas se zamyslet nad tím, že nemůžu mít roušku pověšenou u volantu, abych si ji nezapomněla vzít do obchodu, že bych měla být zodpovědnější a začít nosit respirátor.

Trochu mě zarazilo, jak prezident oslavoval Prymulu, tituloval ho profesorem, což on samozřejmě je, ale nelíbilo se mi, že právě pan Prof. Prymula nás zachraňuje, když sedí na nové židli a musí řešit všechno možné v resortu zdravotnictví. Dle mého by měl být v čele krizového štábu a nestarat se o nic jiného, nežli o to, aby se nákaza v ČR zastavila. Asi jsou jeho rozhodnutí z postu ministra zdravotnictví rychlá a účinná. 

Nejsem si však jista, že někteří lidé, jenž si dělají velké zásluhy, situaci zvládli. Možná nemají proti koronaviru šanci, ale ty jejich zmatené kroky nás uvěznili doma. Je nám doporučováno, abychom si udělali osobní lockdown, abychom všichni neumřeli. Jsme pod tlakem a mnozí už podlehli strachu, že jsou nakažení. 

Ale jak si udělat osobní lockdown, když nefungují služby, které by řešily naše nákupy, abychom nemusel chodit do obchodních řetězců? Nemluvím za Prahu, ale i tam je to složité. Mám osobní lockdown už dávno, protože tato krásná země byla přetvořena v podivný stát, který nám sebral už tolik obyčejných radostí.

Jinak za sebe sděluji, že nosím roušku, ono mě neubyde, když s ní budu chodit, myji si ruce, stříkám dezinfekci a nikam nechodím. Pravda je taková, že nemůžu, mám něco s kolenem, nejdu k lékaři, protože moje koleno není vůbec důležité. Maximálně si udělám kulturní vložku a napíšu něco do blogu.

Všem přeji hodně zdraví a když už sedíme doma, tak přeji všem, abychom se s našimi rodinami stmelili, protože to je to nejlepší, co můžeme udělat.