Nikdo nesemknul český národ za posledních 30 let jako Karel Gott

Už bychom s tím psaním o Karlu Gottovi i díky aroganci některých lidí asi měli přestat. Ale mě dostalo to stmelení českého národa do euforie. Opět jsem měla radost, i když se jednalo o smuteční záležitost, že se Češi umí stmelit.

Nebýt Karla Gotta a jeho úmrtí právě před třicátým výročím svobody a demokracie v Česku, tak by mě tento článek ani nenapadlo psát. Karel Gott byl Mistrem života, byl Mistrem ve zpěvu a stmelil český národ tak, jako žádný politik. Slzy v očích českých lidí, ale i cizinců, byly výmluvné a není třeba rozepisovat, proč tyto z očí mnoha návštěvníků kanuly. Karel Gott svým způsobem představoval svobodu a noblesu, najednou tu není, ale český lid tu zůstává a chce žít lepší život.

Fakt, že český lid stál několika kilometrovou frontu, aby se poklonil na Žofíně Karlu Gottovi má nesmírný dopad na to, že je možné, aby se český národ spojil v budoucích dnech, které jsou tak důležité pro Českou zemi. Nikdo se nestrkal, nikdo si nenadával a každý byl uctivý. 

Samozřejmě, že se objevily závistivé a žárlivé příspěvky či hodnocení, ale bylo jich tak málo, že zanikly dříve, nežli mohly mít jakýkoliv negativní vliv na Mistrův pohřeb, který byl pojat tak, jak byl pojat. Osobně proti tomuto pojetí nic nemám. Snad mi vadil jenom kardinál Duka. Nevěřím mu, nevěřila jsem mu ani to rozloučení s Karlem Gottem.

Před 30 lety byla tzv. sametová revoluce, která spojila český národ nejvíce. Na rozdíl od jiných zemí zde revoluce proběhla poklidně s klíčkama v ruce. Taková zvonkohra s klíčky, ale i přesto se tomu říká "sametová revoluce." A nastoupila demokracie, která se nám různě pokřivila.Český lid má nyní možnost si zopakovat několika kilometrové fronty v poklidu a s klíčky nebo bez nich, ukázat, že oslava svobody může být tak významná jako pohřeb Karla Gotta. 

Tehdy v roce 1989 jsem byla v Řecku a dívala jsem se na televizi. Vracela jsem se sem šťastná a plná elánu. Lidi byli na sebe hodní, lakaví, všichni byli šťastní, možná komunisté oplakali ztrátu svých výhod, ale vládla tu skvělá atmosféra. A tak za mě bych chtěla být znovu ve šťastné zemi, kde se lidi zdraví, kde stojí kilometrové frony na svobodu, na laskavost, na život. 

Takže Karel Gott nám to všem ještě jednou ukázal, jak se dělá krásný lidský koncert. A za to mu patří velký dík, i když se objeví ti, kteří mu to budou chtít opět a znovu nandat. Co už?